Když začínal "fenomén blogů", ozývala se řada hlasů, že to naprosto změní novinařinu, přinese to její občanské, svobodné pojetí oproštěné od diktátu žurnalistických pseudoelit. Tehdy jsem, poučen mnoha jinými revolucemi, smířlivě namítal, že nic se nejí tak horké, jak se to uvaří. S odstupem doby se ukazuje, že spíše ty chladnější hlavy měly pravdu, i když mnoho vlivu blogy zanechaly. Často, pravda, ne nejlepšího. A o tom bude tenhle příklad.
Něco jsme nedávno napsali. Bylo to vcelku jasné, navíc informace, která se obecně rychle znárodní a v oboru, kde máme řadu konkurentů, takže nebylo s čím otálet, ihned jsme ji vydali. Je jedno, co to bylo. Záhy se ovšem ozvala dotyčná (a dle svého vyjádření i dotčená) firma, jejíž PR oddělení se podivovalo, že jsme je nekontaktovali s žádostí o vyjádření a chtělo mi dát přenášku o tom, že to se musí, to se má. Podotýkám, že informace pocházela z oficiálního komunikačního kanálu firmy k zákazníkům, ovšem ne z kanálu k novinářům, tedy žádná spekulace.
Vyslechl jsem si přednášku a pravil jsem, že informace je dneska cenné zboží, pokud jsme s ní první. A v našem ranku působí hromada blogů a webů, které se s žádným vyjadřováním párat nebudou a nepárají. Takže je mi líto, ale jestli nechci být poslední a jako bonus pro zákazníky přidat nějaký oficiální textík, není na co čekat. Informace přišla a jde obratem ven.
A skutečně to tak bylo. Za půl hodiny byla informace jinde, pak se přidaly další a další weby, v tu chvíli už bylo naše "první" nepodstatné, jepičí život. A ještě v tu chvíli bychom čekali na oficiální vyjádření, které, když přišlo, dle očekávání mnoho nového nepřineslo.
Co s tím? Blogy nenaučily novináře pracovat o mnoho rychleji. Jen je donutily práci urychlit rozložením na prvočinitele. Místo klasického postupu "informace se dají na hromadu a pak se uvidí, jak hromada vypadá", se informace sbírají jedna za druhou a jedna po druhé se také publikují, nikoliv v jednom článku, ale v mnoha notickách po sobě. Místo komplexní zprávy máte zprávu průběžnou a sami si ji musíte poskládat. Z toho vznikají taková ta nejrůznější podivná tvrzení, která jsou pravdě vzdálena: dotyčný se neprohrabal všema zprávičkama, skončil v nějakém levelu, kde ta informace ještě platila.
Mimo jiné postup "jedna po druhé" neumožňuje příliš informaci zasadit do kontextu, protože když to uděláte, tak je kontext zpravidla špatně, zatímco samotná izolovaná informace by mohla obstát s tím, že ji doplní další a další informace. Pro čtenáře veskrze nevýhodný postup. Co mu to ale dává, je pocit, že je u zrodu, že má prst na tepu doby, že do toho svítí. Nesvítí, jen má ten dojem.
Nechci tím říct, že blogerský přístup je špatný. To ne, je zajímavý pro lidi, kteří tématu mohou věnovat tolik prostoru. Je zajímavý pro mě v řadě oblastí telekomunikací, kde mám plošně určitou orientaci a umím si kontext vyvozovat sám. Pro mě není zajímavý například v oblasti důchodové reformy, kde moje orientace je mnohem omezenější. Kde si neumím v hlavě rychle srovnat, zda systém v Benghází a postsovětském rusku spojuje rychlá likvidita nebo naopak nutná amortizace emisního ážia. Kde bych to měl radši v klidu, v pohodě na podnosu, klidně o pár dní později.
Tož tak.
