V předchozím blogpostu jsem popsal důvody, které vedly k poměrně vysokým cenám telekomunikačních poplatků za mobilní služby v Česku. Mezi tím se ledasco dalo do pohybu, například o svůj post přišel ministr obchodu a průmyslu Mládek, který na situaci měl svůj podíl. Bohužel, jak tomu v takových situacích bývá, nebyl jediným zdrojem problémů a jeho hlavní nevýhodou bylo to, že telekomunikacím nerozuměl a neuměl/nestihl si udělat přehled o trhu jako takovém, takže popřál sluchu jen těch lidí, kteří k němu měli přístup. Co by se mělo stát, aby se situace v českých telekomunikacích dala do pořádku? Zkusím sepsat pár svých postřehů a názorů k tomu vycházejících z analogií jinde ve světě a třeba se nám podaří k něčemu dobrat.
Před tím, než se zkusíme zamyslet nad tím, jak situaci dát do pořádku, zrekapituluju příčiny (dle mého pozorování):
- omezený oligopolní trh, na němž je jeden švorc, druhý oportunista a třetí dravý operátor, přičemž všichni mají za úkol vydělat na trhu co nejvíce a zároveň mají nově uloženou povinnost investovat do LTE sítě. Navíc všichni tři operátoři mají dohromady slušnou lobby sílu. Přidejme k tomu obavy ze změn na trhu, zejména situaci s roamingem a máme trh, na kterém není jednostranná vůle měnit cenu dolů.
- regulátor ČTÚ, který v nějaké formě prodal frekvence LTE za nemalou cenu, už ale nezvládl ukočírovat velkoobchodní nabídky a ceny mobilního připojení
- ministra, který nezvládl být regulátorovi politickou oporou a zároveň drábem, takže turbulentní trh zůstal bez dozoru
- nulová šance na fungujícího čtvrtého operátora v horizontu pěti let
- média, která mají málo peněz a chuti, aby se věnovala citlivým tématům a raději tvrdí, že čtenáře to nezajímá
- konzervativní trh, který netlačí na nízkou cenu ani inovativní služby a už vůbec nemá zájem dohlížet na činnost politiků a regulátora, takže nevyžaduje informace (ani od médií)
K čemu nakonec došlo?
Operátoři nakonec začali investovat do mobilních sítí a spustili v Česku LTE, které je stálo hodně peněz. Jenže LTE bylo jen za předraženou velkoobchodní nabídku, takže v něm nepanuje žádná velká konkurence stran virtuálních operátorů. ČTÚ situaci nějak řeší, ale není tak rychlé, jak bychom si přáli. Došlo k tomu, že velkoobchodní partneři nakupují data za cenu vyšší, než partneři koncoví.
Na druhou stranu se významně rozevřely nůžky mezi oficiální nabídkou a “podpultovou” nabídkou cen. Když se podíváte do statistik, je ARPU (průměrnou útratu za SIM kartu) v Česku spíše na spodní části cenového spektra, patříme mezi nejlevnější země v Evropě. Jenže pokud byste spočítali, kolik za stejné služby zaplatí uživatel podle oficiálního ceníku, vyjde vám číslo podstatně vyšší. Mobilní operátoři udávají, že oficiální ceník používá méně jak třetina, spíše čtvrtina uživatelů a v Česku jen zoufalec telefonuje za oficiální ceníkovou cenu. Mohu dosvědčit sám, protože platím méně jak třetinu toho, co bych měl platit podle oficiálního nejvýhodnějšího tarifu pro mé potřeby.
To byl ostatně důvod, proč ministr Mládek těsně před svým koncem tlačil na zákaz neoficiálních nabídek. Jenže takhle to udělat nejde. Tím by jednostranně poškodil několik stran trhu, od virtuálních operátorů přes koncové firmy.
Jak situaci na trhu napravit?
Co s tím, na to tedy není zcela jednoduchá odpověď.
Regulátor se tváří, že mu pomůže operátory zkrotit hrozba pokuty založená na jejich obratu, jenže to mi přijde plonkový a navíc nebezpečný argument. Pokud by se do vedení ČTÚ dostali šílenci (a dneska se dostávají ledaskam), byla by to nebezpečná možnost trh úplně rozmašírovat. Kromě toho, ČTÚ za celou svou existenci, pokud mě paměť neklame, neuložila ani nejvyšší pokutu, kterou dnes může a kromě toho má problém obhájit si pokuty u soudu, takže pokuta z obratu by měla vážně zůstat u UHOS, který na to má přeci jen více kontrolních mechanismů, aby se tím nestalo něco nenapravitelného.
Vláda se tváří, že vyhozením ministra Mládka a propuštěním Bokštefla přijde mobilní nirvána. Teze o tom, že se zakážou podpultové tarify se zřejmě už opustila, protože všem došlo, že je to pitomost. Bohužel jsme nezískali ministra, který by na telekomunikace měl čas a ztratili náměstka, který telekomunikacím docela slušně rozuměl, akorát mu nikdo nestihl vysvětlit, že v politice se nepoužívá ani ironie, ani sarkasmus.
Operátoři se tváří, že je potřeba sevřít nůžky, tedy zlikvidovat podpultové tarify. To dává smysl, protože tím by se na trh vrátily především ceníkové ceny, jenže to taky smrdí kartelem.
Virtuálové se tváří, že operátoři je chtějí zabít a ČTÚ jim není schopno pomoci regulováním velkoobchodní nabídky dat, což mají vcelku pravdu.
Veřejnost se tváří, že ji zachrání čtvrtý operátor, což neni už ani scifi, jen nesmysl. Čtvrtý operátor nebude během pěti let dost fit na to, aby něco signifikantního změnil, když mu hodí ti tři klacky pod nohy. A to hodí.
Kudy z toho ven?
Bohužel jen trpělivou prací.
Je potřeba mít tandem rázného ministra s dostatkem pozornosti pro telekomunikace a s náměstkem, který se v oboru výtečně orientuje. Bohužel nový a starý průmysl se příliš neprotíná, takže ministr MPO se bude věnovat zase hlavně průmyslu starému, kam pochopení ČSSD sahá. Kdyby bylo na mně, tak zopakuji tezi, že rušit ministerstvo informatiky byla chyba a z mnoha důvodů stojí za to ho obnovit. Koho na něj dát, říct neumím, ale dobrá zpráva by byla, že konečně by ministr měl na digitální resort dost času, takže by stačilo, aby měl erudované náměstky, kteří jinak by politicky průchozí na post ministra nebyli. I když, takový Marek Prchal za ANO, to by byla jízda :)
Vláda musí telekomunikacím věnovat pozornost a to pozornost pozitivní. To bohužel není styl české vlády, v česku se většina odvětví modlí, aby si jich vláda nevšimla. V každém případě by vláda jasně měla říct, jaké jsou její priority v telekomunikacích, měla by vzniknout skutečně podporovaná digitální strategie, která se bude naplňovat systematickými kroky, nikoliv náhodným samospádem. Vláda by o jejich naplňování měla nejméně kvartálně jednat a odměny úředníků by s tím měly být spojené, jakož i veřejnost informována. Bohužel digitální strategie, aby mohla být positivní, si vyžaduje konsensus odborné veřejnosti a trhu jako takového, což obnáší značné množství práce, proto se do toho nikomu nebude chtít.
Rada ČTÚ musí dostat nejenom jasné zadání, ale především politickou podporu. Stávající praxe, kdy s radními ministr Mládek válčil nejdříve gerilově a poté i otevřeně, aniž by si s ní vyjasnil, co a jak, není přínosná. Pokud má být nějaký radní vyměněn, je nutné, aby kritika korespondovala se skutečností a hlavně, aby bylo vidět, že ministr radu v práci podporoval, nikoliv obcházel.
Samo ČTÚ musí být také více transparentní, aktivní, vyjednávající a asertivní. Tohle je něco, co se mu ani v poslední době zase tolik nedařilo. Z laického pohledu ČTÚ spí zimním spánkem a jednou za čas něco vychrlí jako sopka, což běžnému člověku nezavdává příčinu domnívat se, že systematicky reguluje trh. Získat oficiální vyjádření ČTÚ k událostem nebylo jednoduché a i v posledních letech ČTÚ prokoučovalo několik možností vydat regulační pravidla, nehledě k velmi nestandardnímu konci aukce o 4G licence. ČTÚ se musí chopit aktivity a dostat všechny k jednacímu stolu, protože je jediné, kdo o něčem jednat, nemá-li jít o kartelovou dohodu. Jelikož situace nevyhovuje vlastně nikomu, nemuselo by to být těžké, jen je potřeba, aby regulátor sehnal někoho, kdo přemýšlí i ve prospěch uživatele, neboť tahle entita (spotřebitelská organizace) na trhu chybí (výjimkou je dTest).
Pokud se má jednat o výměně na pozicích v rámci rady ČTÚ, je třeba, aby navrhovaní kandidáti byli schopni fungovat jako sebevědomí regulátoři, tedy aby disponovali znalostí v oboru. To neusnadňuje současná tabulková mzda: odborníci si snadnou najdou práci za více a jinde, takže obsadit pět pozic lidmi, kteří mají schopnosti odborné i organizační, není zrovna lehké.
Odborná veřejnost se opět začne zajímat o situaci na telekomunikačním trhu. Tohle se těžko přikazuje, souvisí to ale s akcemi ČTÚ a ministerstva, které svými aktivitami vzbudí oprávněné zdání, že se někdo telekomunikacemi zase zabývá a veřejná odborná diskuse je žádoucí. To je bohužel dost velká změna, která jde proti podstatě současných změn na ministerstvech.
Média zase začnou telekomunikacím věnovat pozornost. Tohle fakt nevím, jak zajistit, snad jen pozorností, kterou tomu bude veřejnost věnovat. Bohužel, pokud nefunguje zpětnovazební smyčka “odborná veřejnost působí na voliče, voliči na politiky a tím se tématu věnuje pozornost”, rychle se politici tématem unaví. Důležité je to u velkých médií (MFD, Blesk, televize).
Všechna tato opatření musí být projednávána s ohledem na možnost otevřít trh dalšímu hráčovi, ale s vědomím toho, že se na toto místo žádná velká fronta netvoří. Spíše, než rychle pustit omezený balík frekvencí možná počkat několik let, až bude moci udělat smysluplný balík. Sorry, 3,7GHz není smysluplný balík.
Rychle to prostě nepůjde, situace se bude řešit měsíce, zlepšovat roky
Na Twitteru Bohuslav Sobotka (není už jen předseda vlády, má na starosti i ministerstvo obchodu a průmyslu) psal, že se snaží najít politickou dohodu o urychleném přijetí novely zákona o elektronických komunikacích. Ta se z větší části zabývá přechodem na DVB-T2, tím se ale zároveň uvolňuje lukrativní pásmo 700 MHz pro LTE, ovšem s cílovým termínem 2020-2022 (a taky s očekávanou cenou za frekvence v řádu pěti miliard korun). Další její velká část se věnuje posílení role ČTÚ jednak zvýšením pokut, které může udělit až na 50/100 milionů Kč (viz moje výhrada, dosud se neudělila maximální pokuta 20M a ČTÚ má fičák obhájit je u soudu) a především se má zrychlit převod telefonního čísla mezi operátory. Do třetice se upraví dosavadní praxe, kdy operátoři mohli klienta nutit do nevýhodné smlouvy. Nově se v jednostraně nevýhodném prodloužení smlouvy může klient vyvléct a operátor ho na to musí upozornit. Z návrhu ale zřejmě nevypadl odstaveček rušící “podpultové nabídky”, z čehož bude zřejmě velké mrzení, operátoři takový zákon okamžitě napadnou, nebo najdou účinné cesty, jak jej obcházet - to bude muset ještě Legislativní rada vlády napravit. Uvidíme tedy, v jakém změní nakonec zákon do vlády a sněmovny doputuje.
Jeden zákon je dobrá rozehrávka, ale tím nic končit nemůže. To je začátek, nikoliv konec. Telekomunikace byly v Česku na vedlejší koleji desetiletí a ze dne na den se odvětví do pořádku nedá. Na tom se bude muset nějakou dobu pracovat na všech frontách. Jinak opravdu skončíme jako ty montovny.
Mimochodem, když jsme u těch polských příkladů: možná bychom chtěli mít polské ceny, ale nechtěli bychom mít polské mobilní sítě. Ty momentálně vyčerpává cenová válka, operátoři nemají zdroje na výstavbu a kašlou na ni. My bychom si měli za cíl dát rozumné optimum: kvalitní mobilní sítě za slušné ceny, které najdeme ve veřejných cenících. Protože obchodovat s komoditou jak na arabském tržišti, to dost obtěžuje, zdržuje. Nutnost smlouvat o ceně komodity znamená nerozvinutý a netransparentní trh s pokřiveným prostředím. A to teď český mobilní trh je.
