I GPSka dělá problémy se spamováním. Zdálo by se, že je to technologie dost neutrální, ba i zajištěná na to, aby se nic takového nestávalo, jenže to tak docela není pravda. Dnes není problémem jen samotné zajištění a neprolomitelnost technologie, ale i její masové používání. To vede k dosud nedomýšleným důsledkům. Jako v případě GPS a inteligentních navigací.
Inteligentní navigace jako Waze či Apple Navigace vám plynule přeplánují trasu v případě, že doprava před vámi se zahustí. Inteligentní algoritmy spočítají na bázi velkých dat a prediktivních modelů, zda se vám vyplatí situaci někudy objet. A protáhnou vás uličkami města, o kterých jste nikdy neslyšeli. Což bývá právě ten problém, protože zpravidla nepůjde o velké komunikace, ale o silničky v rezidenčních zónách nebo jiné malé silničky, které nejsou stavěné na velkou dopravu, nebo žádnou velkou dopravu obyvatelé v oblasti nechtějí. Tyto silničky jsou většinou křivolaké a jsou to silnice nižšího řádu, takže v algoritmech inteligentních navigací je na ně pamatováno nižší odhadovanou rychlostí, jenže když velký tah městem stojí, jsou najednou atraktivní.
Města s tím pomalu začínají mít problémy. Dřív tyhle trasy znali jen místní, v případě kolapsu tam projelo pár aut. Dnes už je zcela běžné, že najednou vilovou čtvrtí projíždějí desítky aut za hodinu podle toho, jak řidiči zapnou svou inteligentní navigaci, aby si našli cestu. Stěžují si obyvatelé (na hluk), stěžují si silničáři (najednou jsou důležité i roztodivné silnice) a majitelé silnic (sjíždějí se silnice, které nebyly na velkou zátěž stavěné).
Otázka je, zda je to špatně a co s tím dělat. Původní dojem, který mělo mnoho zakladatelů a early adaptorů inteligentních navigací (včetně zakladatele Waze a třeba i mě) byla varianta, kdy se doprava ve městě díky inteligentní navigaci rozplyne plynuleji, nejenom po jeho hlavních trasách. To mohlo umožnit absorbovat více aut do města. Jenže většina měst tomu není přizpůsobena. Má své hlavní trasy, ale ty ostatní jsou stavěné na obslužnost místa rezidenty, ne jako náhrada málo průjezdného průtahu městem. Jednu dobu to tak fungovalo a v Praze a dalších českých městech stále i funguje, jenže v západní Evropě, kde penetrace Waze je vyšší, už to začíná přinášet právě ty negativa. Města a jejich obyvatelé se začínají bránit, například tím, že se výrazně snižuje rychlost na silnicích v rezidentních oblastech, zakazuje se průjezd, instalují se zpomalovací prahy i tam, kde to na první pohled nedává smysl. Začínají se vyhraňovat postoje mezi rezidenty, kteří mají dojem, že mají právo na relativně nerušené bydlení a mezi projíždějícími majiteli vozů, kteří mají dojem, že mají právo po silnici projíždět.
Kudy z dopravní situace ven? Zatím se zdá, že univerzální recept neexistuje, že síla je ve variabilitě, tedy ve zkoušení a zavádění více přístupů, protože není jedno opatření, které by dopravu ve městě zázrakem zklidnilo, kromě těch brutálních, jako zákaz vjezdu. Jsou ale opatření, která dopravu zklidňují, jako je posilování hromadné dopravy, kol, pěších koridorů a vůbec všech systémů méně náročných na prostor jednoho přepraveného pasažéra a uskladnění jeho přepravního prostředku. V tom inteligentní dopravní systémy pomáhají, jen by se jejich data musela využít a doplnit či optimalizovat “únikové trasy” tam, kde jsou často hledány. Právě data z inteligentních dopravních systémů jsou vhodným podkladem a ukázkou toho, kudy doprava proudí a co se stane, když z nějakého důvodu někudy proudit nemůže.
Jenže zkušenost také ukazuje, že když se uvolní místo pro auto, plynule jej další auto zaujme a aut je k dispozici více, než uvolněných míst. A z toho není cesty ven.
