Prý málo zohledňuji národní zájmy. Musím si vzít příklad ze svého otce, pro něhož “Nic než národ” je sice dráždidlem (navíc zrovna německá část rodiny je na ten slogan v němčině poněkud háklivá), ale umí to lépe maskovat.
To takhle vycestoval vozem na jednání ve věci svého Zaměstnavatele z Mnichova do Drážďan. Po schůzce si ještě prošel město, vrací se k vozu a u něj stojí dva holohlaví chuligáni s tyčema v rukou. I otec si říká, že to bude zajímavé, že se už dlouho slušně neporval a kráčí k vozu připraven na ledasco. Jakmile bliknou světla odemykání, chuligáni na něj kouknou a už je zřejmé, že čekají na něho. Vrhají se k němu. Plácají otci po ramenou a ten jeden týpek vysvětluje, že ve městě je teď spousta komunistické pakáže, mají tam nějaký sraz, ty zasraný leninomrdkomarxisti a mohli by mu auto zničit, takže drážďanský župan, když viděli jeho auto, rozhodl, že k němu postaví stráž leibstandarty. A že všechna čest, takhle veřejně jít s kůži na trh, navíc v Bavorsku, to že oni by neměli koule. A že doufají, že zařídil všechno, co potřeboval ku zdaru národního socialismu. A ať pozdravuje komrads v Mnichově. Pravice letí vzhůru k árijskému pozdravu, řízné klapnutí skoropodpatky kanad, polohlasný pozdrav vůdci a oba chuligáni odcházejí. Otec nechápe, ale startuje vozidlo a odjíždí.
Cestou domů se stavuje u kamarádky, penzionované soudkyně. Ta vylézá před dům, mžourá přes brýle na otcovo vozidlo a pak se směje: “A ty se divíš? Na registrační značce auta četli jméno divize SS, pozdrav Hitlerovi a datum jeho narození.”
Podotek na závěr: v Německu si můžete připlatit 25 euro a dostanete registrační značku s číslem na přání, kterou si potom necháváte celý život, převádí se z auta na auto a nemusíte tak řešit řadu papírů. Velký rozdíl proti tuzemskému systému, kde značka na přání stojí tisíce a je nepřevoditelná a nenahraditelná, to proto, aby firma na jejich výrobu měla kšeft. No a otec si na značku dal iniciály svého jména, svůj oblíbený sportovní klub a jediná dvě stejná čísla, která v téhle kombinaci byla volná.
