Tohle téma je taková Bartošová české politiky - vrací se pořád dokola, debatuje se o tom, všichni se tváří nadšeně, ale ve skutečnosti to snad ani nechtějí. Vláda nás tu a tam ohromí prohlášením o podpoře ekonomického růstu a podnikání, na což už vlastně ani nemá smysl reagovat, protože většinou je to buďto rovnou snůška nesmyslů nebo něco, co víc, než podporu, připomíná buzeraci navíc.
Když se podíváte do krátké minulosti, většina programů na podporu podnikání sestávala z toho, že vláda uvolnila nějaké investice (rozuměj peníze) a ty nějakým jednoduchým a nežalovatelným způsobem nalila do odvětví, které chtěla podpořit. Několika přišedším fabrikám z ciziny odpustila na nějakou dobu daně, tu a tam se udělalo nějaké dotazníkové šetření či studie, ze kterých vyplynulo překvapivě něco ve stylu "ocelářství se u nás tolik dařit nebude". Ve skutečnosti se podnikatelské prostředí trvale zhoršuje. A tím nemyslím daně.
Něco o tom vím, první podnikání jsem rozjel v roce 1990 ještě na živnosťák sestry kamaráda, který získala na počkání. Když jsem si pořizoval já svůj první živnosťák na překlady o čtyři roky později, ještě pořád to bylo vlastně obratem. Za další čtyři roky mi přišla výzva, že jsem asi přehlédl převod tlumočnictví na vázanou živnost a že mám dodat doklad o státní jazykové zkoušce. Ofotil jsem doklad o rakouském občanství, tři doklady o jazykové zkoušce z prestižní švýcarské univerzity a poslal na úřad. Za další rok mi přišla pokuta, protože jazyková zkouška dvacáté nejrenomovanější univerzity světa není použitelná a výzva k doložení státní české zkoušky. No a protože v té době všechny faktury mnou vydávané na tenhle živnosťák ve skutečnosti byly za všechno možné, jen ne za překlady, živnosťák jsem pozastavil a tím se vyhnul dokladování. Za dalších osm let mi přišla další pokuta, protože se změnil zákon, živnosťák se po nějaké době automaticky "rozjel" a já nepodal daňové přiznání za něj ve víře, že je pozastaven. Spláchlo to další litr, druhý za to, že na dveřích provozovny (=můj byt) jsem neměl viditelné IČO a otevírací dobu. Úřednice mne upozornila, že to je nejmenší pokuta, kterou mohu dostat, já slušně poděkoval a živnosťák ji požádal zrušit. Přemlouvala mne, abych se ho nevzdával, že se mi může hodit a že je to přeci fajn mít živnosťák a nechápala, proč trvám na zrušení.
Nevím, jestli je z tohoto sledu událostí zřejmé, že za jednu z největších tuzemských překážek podnikání považuji všeprostupující nesmyslné papírování - i to, že mi nejde o tenhle konkrétní případ. Je to samozřejmě jen menší výsek problémů, na který jsem narazil. Shánění darovacího potvrzení pro finančák o tom, že Linux máme zdarma od Linuse Tornvaldse či snad potvrzení o tom, že výroba elektronických novin probíhá v souladu s ekologickou legislativou, to už byla vyšší dívčí. Na nesmyslnou papírovou buzeraci při podnikání narážíte denně. Potvrzení, dokládání papírů, povinné statistické výkazy a povinné činnosti či práce, jako mít vymetený komín či zaplaceno za rádio v autě. Máte od zaměstnance podepsaná prohlášení o poučení o bezpečnosti práce? Ví, že nemá z horních skříněk podávat šanony z točící židle? Byl na povinné lékařské prohlídce, ačkoliv veškerá zdravotní rizika ve vaší firmě jsou obtisknutá klávesnice na obličeji při prospané poradě?
Nové a nové zákony vyžadují mraky papírů v každém segmentu podnikání a sice tu a tam zaslechnu, že se vláda pokusí tohle pročistit, ale nevím o tom, že by se někdy něco stalo.
Samozřejmě, pokud jste zavedená firma, máte na to nástroje, jak to zvládnout. Zpravidla si platíte nějakého specialistu či daňovou firmu, která vám jednou týdně pošle souhrny, jako že je zrovna termín na podání prohlášení o ekologičnosti výroby a zaplacení příspěvku na recyklaci obalů. Pro začínající firmu je ale ta nesmyslá buzerace, přemíra papírování a je ubíjející, demotivující. Místo toho, abyste obšlápli nového kunčofta, strávíte odpoledne na úřadě či sháněním nesmyslného papíru. Co na tom, že vám nakonec pokutu odpustí (je fér si říct, že úředníci jsou už dnes zpravidla velmi vstřícní, porovnejte je s řemeslníky), ten čas a motivaci už vám nikdo nevrátí.
Stát rád tvrdí, že jsou to nařízení Evropské unie. Já patřím mezi ty svině, co si při takovém tvrzení přečtou patřičný eurounijní zákon a zpravidla zjistím, že milá diktátorská EU to nechala na rozhodnutí místní vlády. Zcela logicky, v některých státech je zvyklost danou věc dokládat papírem, jinde se nechává bezdokladově a proč by EU měla kvůli nepodstatné zvyklosti v nevýznamné záležitosti nutit stát ke změně zákonů a občany ke změně zvyklostí. Postupem času (a mém případě třeba po setkání s pseudokauzou pomazánkové máslo) spíše naberete dojem, že je to systematický postup českých politiků, jak občanům evropskou unii znechutit, vystoupit z ní a dělat ty věci zase po svém (tedy podle našich politiků), bez jejího dozoru a jejího pleskání přes prstíky.
Ačkoliv chápu, že řada papírů má svůj význam (zkouška pyrotechnika jistě ano), řada dalších prostě ne - plošné povinné lékařské prohlídky zaměstnanců mezi to patří. A neexistuje ani elementární snaha státu vám pomoci. Příkladem je založení eseročka. Tradičně to v Česku funguje tak, že si koupíte už nějaké založené od někoho, kdo se tím živí, když spěcháte. Za tu dvacku vám ten opruz stojí. Sledoval jsem nedávno dva svoje vysokoškolsky vzdělané kamarády, jak se snaží eseročko si založit. Soud jim návrh smlouvy dvakrát vrátil, ačkoliv po druhé už si to konzultovali s právníkem. Když za tři měsíce firmu nezaložili, vykašlali se na to - mezi tím dostali oba dobré nabídky do ciziny a hodnoty už dnes generují jinde. Proč proboha neexistuje na Justice.cz sekce, kam vlezete, vyplníte pár formulářů, ono vám to vygeneruje patřičné dokumenty, ty podepíšte, pošlete a dál běží standardní proces s tím, že je prakticky jistota, že firmu máte do týdne hotovou? Vždyť by to stálo minimum navíc, minimum zásahů do stávajících procesů? Důvod je jediný - stát nemá žádnou snahu ani motivaci vám pomoci. Že to nikoho nenapadlo, tomu nevěřím.
Druhým bodem mého žallistu jsou nejrůznější státní pobídky. Stát má představu, že budeme blahobytní, když u nás budou další automobilky, když vzniknou další fabriky na placatější televizory a tak dále. Hloupé na tom je, že takhle vznik blahobytu nefunguje. Nejsme izolovaný trh, nemůžeme uvalit dovozní restrikce jako za první republiky, každý takový podniček by nutně musel konkurovat firmám z celého světa, které se na náš trh tlačí. Asi by vás nenapadlo zakládat si automobilu a vyrábět benzinová auta. Jenže stát si neumí představit, že byste dělali něco jiného, než průmysl, který už existuje a funguje. Důkazem tohoto tvrzení budiž naprostý nezájem o IT záležitosti. Dovolím si tvrdit, že si těžko vybudujeme konkurenceschopný a inovativní průmysl způsobem, jakým si jej vybudovali všichni kolem nás před padesáti lety a v odvětvích, kde jsou firmy, jejichž obrat přesahuje naše HDP. Kde můžeme bodovat, jsou nová odvětví, ta, kde se zkoumá, kde se teprve nové firmy etablují, kde nic není jisté. Jenže tohle nemůže fungovat tak, že osvícený úředník od stolu jasnozřivě řekne "šlágrem roku 2050 budou sodíková auta" a uvrtá do toho státní miliardy. Tohle funguje tak, že úředník umetá cestičky chytrým lidem. Vyladí systém tak, aby dva chytrý kluci, co si chtěji založit firmu, si ji také založit sami zvládli. Aby papírování směrem do státu ve firmě velikosti dvou lidí neznamenalo najmout dalšího člověka. Aby najmutí prvního zaměstnance neznamenalo základní obavu, že už se ho nebudete schopni efektivně zbavit, i když se ukáže, že pro vás není vhodný. Abyste nečuměli jak puci na rozdíl mezi čistou, hrubou a superhrubou mzdou. Aby věci, které jednoduché mohou a mají být, byly také jednoduché. Abyste se netřásli toho, že až firma přeroste 25 zaměstnanců, bude zase ve vztahu s úřady všechno horší. Jenže pak to taky trvá - jejich firma buďto zkrachuje (stát to nic nestojí), nebo poroste a za patnáct let bude korporací nové doby. Jistě, nevýhoda tohoto je, že jde o proces dlouhodobý, rozhodně přesahující období životnosti většiny našich politiků...
V současné době nemáme jinou cestu, jak zvýšit konkurenceschopnost Česka, než umést cestičku. Jiné vyzkoušené záležitosti jsou obrovské investice (takhle vznikl Airbus) - na to nemáme. Nalezené nerostné bohatství (kde asi?). Vyhraná válka a drancování (tady bychom asi už nebyli na straně vítěze). A nebo celospolečenská a globální revoluce, jenže z ní tradičně nejlépe vycházejí ti připravení, což jsou tradičně ti nezregulovaní, ti, kde se soutěživost nezdecimovala, nýbrž rozvinula a kde nezůstala homogenní společnost, ale společnost diferenciovaná, kde nedojde k dlouhodobému propadu a postupné diferenciaci společnosti (jako se děje v Česku po roce 1989), ale kde dojde jen k obměně elit tím, že elitou je nově jiná skupina. Nejsme v žádné z těchto pozic. A jen jednu si můžeme vědomě vybudovat - tu poslední. Podporovat různorodost, podnikavost, nepředepisovat, nediktovat.
Česku nepomůžou obrovské infrastrukturní projekty, protože nic navíc než onu infrastrukturu či stavbu nevybudují. Jen realokují disponibilní kapitál, aniž by s tou realokací spojily zvýšení konkurenceschopnosti danné skupiny jinou formou, než právě disponibilností kapitálu. Což je socio-ekonomický důsledek, s nímž Friedman nepočítal a který se v praxi ve všech takto restrukturalizovaných ekonomikách projevuje. Potřebujeme snižovat administrativní zátěž. Potřebujeme zvyšovat krativitu. Potřebujeme tlačit na rozmanitost společnosti, protože z rozmanitosti a kreativity vzniká konkurenceschopnost v prostředí, které se neustále mění. A to naše globální prostředí se mění velmi často.
Tohle jsou důvody, proč tak nemám rád rasismus, komunismus, fašismus a všechny další cesty glajchšaltizace společnosti. Proto mám rád demokracii, tu skutečnou, kde každý má svá práva a své rozumné povinnosti. Mezi hajlujícím skinhedem, poníženým cikánem, nízkou konkurenceschopností a bující státní administrativou je přímý vztah. Nejsou to sice jediní členové rovnice, ale jsou to ti nejpodstatnější.
Umeťme administrativu. Odstraňme zbytečné papírování. Podporujme podnikání činy, ne hubou. Nediskriminujme malé společnosti proti nadnárodním koncernům, protože tyhle firmy jsou solí naší země. A hledejme nové cesty, hleďme do budoucnosti, ne do minulosti. Pomáhejme jim. Pomůžeme tím sobě a bude se nám lépe žít.
