Toto je překlad projevu Jacka Ma, který pronesl 24. října 2020 na finančním summitu Bund v Šanghaji. Jack Ma v projevu zpochybnil tradiční bankovní model v Číně a vyjádřil se kriticky k příliš konzervativním regulacím. Upozorňoval, že inovační prostředí se dusí zastaralými pravidly a že Čína potřebuje modernizovat a zjednodušit finanční sektor, aby mohl držet krok se světem.
Projev je velmi zajímavý i pro čtenáře ze zemí Evropské unie, myšlenky v něm zmíněné mohu sám v plném rozsahu podepsat. A je to ten typ proslovu, který bych rád slýchával v českém prostoru. Proslov nabitý dotekem se skutečností, teorií i praxí, zhuštěnými myšlenkami i esencí východisek.
Za tento projev byl komunistickou stranou Číny kritizován, jeho firmě bylo znemožněno uvedení primární emise akcií (IPO) a Jack Ma se musel stáhnout z veřejného prostoru a za svá slova se kát. Podrobněji o tom píšu v dopsaném ebooku Technoelity.
Celý proslov si můžete v čínštině shlédnout zde na Youtube. Poznámky, zváraznění a linky jsou moje, pro upřesnění a kontext.
Shrnutí hlavních myšlenek z projevu
- Kritizuje slepé následování západních finančních standardů. Čína by měla vytvářet systém pro budoucnost, ne kopírovat existující modely.
- Současný čínský finanční systém trpí nedostatkem struktury, ne jejím přebytkem. Přirovnává ho k říčnímu systému, který potřebuje nejen velké řeky (velké banky), ale i menší toky a jezera (menší finanční instituce).
- Basilejské dohody jsou podle něj nevhodné pro Čínu - jsou určeny pro “nemoci stáří” vyspělých finančních systémů, zatímco Čína řeší “dětské nemoci” rozvíjejícího se systému.
- Obhajuje potřebu inovací i za cenu určitých rizik. Argumentuje, že snaha o nulové riziko ve skutečnosti vytváří větší systémová rizika.
- Navrhuje přechod od zajištěného (lombardního) bankovnictví k systému založenému na kreditu využívajícím big data a moderní technologie.
- Prosazuje vytvoření nového finančního systému zaměřeného na podporu malých podniků a mladých lidí (teorie “8-2” místo současné “2-8”).
- Zdůrazňuje potenciál digitálních měn pro budoucí finanční systém a nutnost jejich vývoje podle potřeb trhu, ne pouze z pohledu regulátorů.
Děkuji za pozvání na tento summit. Jsem rád, že mám tuto příležitost se s vámi učit, diskutovat a vyměňovat si názory. V roce 2013 jsem rovněž v Šanghaji přijel na Lujiazui Finance Summit a podělil jsem se s vámi o některé „koláče“ ohledně financí poháněných internetem. O sedm let později jsem dnes opět v Šanghaji jako neoficiální neprofesionální osoba zde na summitu Bund Finance a doufám, že se s vámi podělím o další témata k zamyšlení.
Vlastně jsem byl docela na vážkách, zda zde dnes mám mluvit. Myslím si však, že jedna věc této skupině lidí přísluší, a to je odpovědnost přemýšlet o budoucnosti, protože ačkoli nám svět zanechal mnoho příležitostí k rozvoji, ve skutečnosti existují pouze jedna nebo dvě kritické příležitosti. Toto je nejkritičtější okamžik. Přicházím sem proto, abych se podělil o některé své vlastní myšlenky a názory, které jsou výsledkem našich vlastních praktických zkušeností z posledních 16 let a také diskusí a výzkumů, které jsem vedl s vědci, odborníky a praktiky z celého světa v období, kdy jsem měl tu čest být spolupředsedou panelu OSN na vysoké úrovni pro digitální spolupráci a obhájcem Cílů udržitelného rozvoje OSN.
V tuto chvíli jsem v podstatě v důchodu, a tak jsem si řekl, že na tomto neoficiálním fóru budu mluvit svobodně a podělím se o neprofesionální názory neprofesionálního člověka. Naštěstí jsem zjistil, že mnoho profesionálů už o své profesi nemluví.
Mám pro vás tři úhly pohledu. Mohou být nedospělé, nesprávné nebo úsměvné. Prostě si je poslechněte, a pokud nedávají smysl, zapomeňte na ně.
Bílá místa nejsou nedostatek, ale příležitost
První názor je, že máme určitou setrvačnost v myšlení, jako bychom měli stále pocit, že abychom udrželi krok s mezinárodními standardy, musíme dělat to, co udělaly vyspělé země jako Evropa a Spojené státy. Pokud nemáme něco, co mají ony, takzvaná „bílá místa“, musíme tato bílá místa zaplnit doma. Vyplnění těchto míst se stalo cílem, o který je třeba usilovat.
Vždy jsem měl pocit, že vzhledem k letošní situaci je slovní spojení „zaplnit prázdné místo“ problematické. To, že Evropa a Spojené státy něco mají, ještě neznamená, že tato věc je vždy vyspělá a stojí za to, abychom ji měli i my. Ve skutečnosti bychom se dnes neměli zabývat tím, jakým věcem se přizpůsobit, jakému standardu které země se přizpůsobit, jaká bílá místa vyplnit. Dnes musíme přemýšlet o tom, jak se přizpůsobit budoucnosti, jak se přizpůsobit standardu budoucnosti, jak zaplnit prázdná místa budoucnosti. Musíme si ujasnit, jaká bude budoucnost a co chceme skutečně dělat, a pak se podívat, jak to dělají ostatní. Pokud budeme stále opakovat jazyk jiných, diskutovat o tématech definovaných jinými, budeme nejen ztraceni v přítomnosti, ale také nám unikne budoucnost.
Po druhé světové válce svět potřeboval obnovit hospodářskou prosperitu. Vytvoření brettonwoodského systému bylo obrovským katalyzátorem globální ekonomiky. Později, poté co došlo k asijské finanční krizi, se v Basilejských dohodách hovořilo o kontrole rizik, která získávala stále větší pozornost, až se stala operačním standardem pro kontrolu rizik. Nyní je trend takový, že se ve světě stále více hovoří jen o kontrole rizik, nikoli o rozvoji. Jen velmi málo lidí hovoří o tom, kde jsou příležitosti pro mladé lidi, pro rozvojové země.
To je ve skutečnosti hlavní příčinou mnoha současných světových problémů. Dnes také vidíme, že Basilejské dohody velmi omezily schopnost Evropy inovovat jako celek, například v oblasti digitálních financí.
Basilej, spíše klub seniorů, má řešit problém stárnoucího finančního systému, který funguje již desítky let, a stárnoucí evropský systém je nesmírně složitý. Problém v Číně je však opačný: nejde o problém systémového finančního rizika, protože čínský finanční sektor v podstatě žádný systém nemá. Jeho riziko je ve skutečnosti „nedostatek finančního systému“.
Čínský finanční sektor je stejně jako jiné rozvojové země, které právě vyrostly, mladým odvětvím, které nemá vyspělý ekosystém a není plně v pohybu. Čína má mnoho velkých bank. Jsou spíše jako velké řeky nebo tepny v oběhovém systému našeho těla, ale dnes potřebujeme více jezer, rybníků, potoků a přítoků, nejrůznějších bažin. Bez těchto částí ekosystému budeme umírat, když nás zaplaví voda, a umírat, když bude sucho. Dnes jsme tedy zemí, která nese riziko, že nemá zdravý finanční systém, a my potřebujeme vybudovat zdravý finanční systém, ne se obávat finančních systémových rizik.
Jsou to jako dvě zcela odlišné nemoci, jako Alzheimerova choroba a dětská obrna. Obě vypadají na první pohled podobně, ale jsou to dvě zcela odlišné nemoci. Pokud dítě bere léky na Alzheimerovu chorobu, dostane nejen stařeckou nemoc, ale i spoustu dalších podivných nemocí.
Basilejské dohody jsou určeny k léčbě nemocí starých lidí se stárnoucím systémem a nadměrnou složitostí, a my se musíme zamyslet nad tím, co se můžeme od starých lidí naučit? Musíte si uvědomit, že starší lidi a mladší lidi zajímají jiné problémy. Mladší lidi zajímá, zda existují školy, starší lidi zajímá, zda existují nemocnice. Způsob, jakým se svět v tomto roce mění, je tedy fascinující a velmi rychlý. Včera večer jsme v Šanghaji rozhodovali o ceně IPO společnosti Ant. Jedná se o největší vstup na burzu, jaký kdy byl v historii celého lidstva oceněn, a ocenění proběhlo jinde než v New Yorku. To bylo před pěti lety, dokonce i před třemi lety, nemyslitelné, ale zázraky se dějí.
Snaha o nulová rizika vytváří systémová rizika
Za druhé, inovace musí mít svou cenu a naše generace musí převzít tuto odpovědnost.
Prezident Si jednou řekl: „Úspěch nemusí přijít ode mě“. Chápu tuto větu tak, že se týká pocitu odpovědnosti. Jde o převzetí odpovědnosti za budoucnost, za zítřek, za další generaci. Mnoho problémů dnešního světa, včetně čínských, lze vyřešit pouze pomocí inovací. Aby však došlo ke skutečným inovacím, nikdo vám neukáže cestu a někdo musí tuto odpovědnost převzít, protože inovace se nutně musí dopustit chyb. Otázkou však není, jak chyby nedělat, ale zda je dokážeme zdokonalit a napravit poté, co se dopustíme chyb, a vytrvale inovovat. Dělat inovace bez rizika znamená inovace potlačovat, a na tomto světě žádné inovace bez rizika neexistují. Často je největším rizikem řízení rizika až na nulu.
Když se odehrála bitva u Rudého útesu, domnívám se, že čin Cchao Cchaa, který spojil všechny lodě dohromady, byl prvním případem letadlové lodi v Číně i na světě, ale poté, co vše shořelo při požáru, se Číňané po tisíc let neodvážili na to znovu pomyslet. Jakmile si vzpomněli na ten požár, kdo by ještě chtěl vyrobit větší loď, kdo by ještě mohl mít takové systémové myšlení?
Před sedmi nebo osmi lety jsem se také v Šanghaji zmínil o tomto konceptu financí poháněných internetem. Vždy jsme zdůrazňovali, že internetem poháněné finance musí mít tři základní prvky: za prvé, musí mít bohatá data; za druhé, musí mít technologii kontroly rizik založenou na bohatých velkých datech; a za třetí, musí mít úvěrový systém postavený na velkých datech.
Při použití těchto tří kritérií pro hodnocení můžeme vidět, že P2P vůbec není internetem poháněné financování, ale dnes nemůžeme popřít inovace, které internet přinesl do finančnictví jen kvůli P2P. Ostatně, zamysleme se nad tím, jak je možné, že v Číně během několika let vzniknou tisíce finančních společností poháněných internetem? Neměli bychom zkoumat, co dalo vzniknout tisícům „internetem poháněných financí“, takzvaným společnostem P2P? (pozn.: Jack Ma hovoří o finančních institucích P2P, ne o sítích P2P, podrobněji je popisuji v odkázaném článku)
Dnes je opravdu obtížné regulovat sami sebe; je těžké provádět regulaci všude na světě. Inovace přicházejí hlavně z trhu, inovace přicházejí zdola, inovace přicházejí od mladých lidí. Výzvy v oblasti regulace jsou stále větší a větší. Ve skutečnosti jsou jing [pozn.: české slovo je „dozor“, první znak ve slově „regulace“ v čínštině] a jang [pozn.: české slovo je „management“, druhý znak ve slově „regulace“ v čínštině] dvě různé věci. „Dohled“ znamená, že sledujete, jak se vyvíjíte, a věnujete pozornost vašemu vývoji. „Řízení“ znamená zasahovat, když se objeví problém nebo když se objeví předvídatelný problém.
V „řízení“ jsme velmi dobří, ale naše schopnost „dohledu“ je velmi nedostatečná.
Dobrá inovace se nebojí regulace, ale bojí se, že bude podléhat včerejšímu způsobu regulace. Způsob řízení nádraží nemůžeme použít pro řízení letiště. Nemůžeme používat včerejší způsob k řízení budoucnosti.
„Dohled“ a ‚řízení‘ není totéž, ‚politiky‘ a ‚dokumenty‘ také nejsou totéž. To není dovoleno, to není dovoleno, to vše se nazývá „dokumenty“. Politika je budování institucí, které mají podněcovat rozvoj. Celý svět a zejména Čína dnes potřebuje více „odborníků na politiku“, nikoliv „odborníků na dokumenty“. Tvorba politiky je technokratická práce, která má řešit systematicky složité problémy. A já bych se s vámi rád podělil o to, co jsme v Taobao udělali pro řešení systémově složitých problémů.
Před sedmnácti lety jsme neměli žádné technologie, žádná data a nepřesný úsudek o tom, jaká bude budoucnost, takže jsme vytvořili spoustu pravidel o tom, že tohle se nesmí a tamto se nesmí. Dnes jsme však schopni tyto systémové problémy řešit pomocí technologií. Nicméně naši dnešní mladí lidé, stejně jako regulační orgány, vždy rádi vytvářejí nejrůznější nové politické dokumenty, které nedovolují toto a nedovolují tamto. Později jsem přišel s řešením, kterému se říká „plus jedna, minus tři“: chcete-li přidat nějaké pravidlo, musíte odečíst tři předchozí pravidla. Tímto způsobem se náš dokument zkracoval a zkracoval. Pokud počet pravidel nesnížíte, budou vaše pravidla a předpisy stále tlustší a tlustší, což nutí každého porušit nějaké pravidlo, udělat chybu a všichni jsme zmatení.
Teorie a systémy jsou také různé, odborníci a učenci jsou také různí. My jako země často zaměňujeme učence a odborníky. Odbornost experta vychází z práce, je velmi dobrý v tom, že práci dělá, ale nemusí být nutně dobrý v jejím shrnutí.
Mnozí vědci nedělají skutečnou práci, ale dokáží shrnout a vytvořit teorie z práce jiných. Teprve když se spojí odborníci a vědci, teprve když se spojí teorie a praxe, můžeme skutečně inovovat a řešit problémy dneška a zítřka. Domnívám se, že potřebujeme teorie vycházející z praxe, nikoli praxi založenou na teoriích, které vzešly z kanceláře.
Mnoho P2P je praxe založená na teoriích z kanceláře. Myslím si a pevně věřím, že je důležitější řádně se poučit z velké lekce, kterou nám P2P dalo, a nepopírat celou internetovou technologii, natož opakovat praxi kancelářské teorie.
Myslím, že existuje ještě jeden fenomén. Mnoho regulačních úřadů na celém světě se stalo nulově rizikovými, jejich vlastní oddělení se stala nulově rizikovými, ale celá ekonomika se stala rizikovou, celá společnost se stala rizikovou. Soutěž budoucnosti je soutěží inovací, nikoli soutěží regulačních dovedností. Nyní je regulace v každé zemi bezohlednější než v té druhé, veškerý vývoj je přelud, ale tím, že ho nedovolíme, je nutně každý řez krvavý.
Na základě mého chápání to, co prezident Xi řekl o „zvyšování řídících schopností“, znamená udržení zdravého a udržitelného rozvoje v rámci spořádané regulace, nikoliv žádný rozvoj v důsledku regulace. Regulovat není obtížné. Co je obtížné, je zajistit regulaci, která dosáhne účelu, jímž je dosažení udržitelného a zdravého rozvoje.
Změna finanční mentality i systému
Třetí bod: podstatou financí je řízení úvěrů. Musíme změnit lombardní mentalitu dnešního finančnictví a spoléhat na rozvoj systému založeného na úvěrech.
Dnešní banky mají i nadále lombardní mentalitu. Zajištění a záruky jsou lombardy. Kdysi to bylo velmi pokrokové. Bez inovací, jako jsou kolaterály a záruky, by neexistovaly dnešní finanční instituce a rozvoj čínské ekonomiky za posledních 40 let by nemohl pokračovat až do současnosti.
Spoléhání se na aktiva a kvalifikaci záruk však lze dovést do extrému. Jsem předsedou Klubu čínských podnikatelů a také prezidentem Všeobecné obchodní komory provincie Če-ťiang. Hovořím s mnoha podnikateli. Čínská lombardní mentalita je krutá a postihuje i mnoho podnikatelů, zejména podnikatelů, kteří mají zajištěný veškerý svůj majetek. Tlak, který snášejí, je velmi vysoký, a když je tlak vysoký, vaše jednání se deformuje.
Existují také lidé, kteří si bez skrupulí berou úvěry a neustále zvyšují svou finanční páku, čímž se stále více zadlužují. Jak všichni víme, půjčíte si 100 000, bojíte se banky; půjčíte si 10 milionů, vy i banka začnete trochu panikařit; půjčíte si 1 miliardu, banka se vás bojí. Existuje ještě jeden zvyk, banky rády poskytují úvěry dobrým firmám, firmám, které peníze nepotřebují. Zoufale chtějí těmto společnostem půjčit peníze. Výsledkem je, že ze spousty dobrých podniků se stanou podniky špatné. Diverzifikují své investice, dokonce tyto peníze převádějí ven, aby dělaly věci, které jsou pro ně naprosto nevhodné. Příliš mnoho peněz vás může dostat do velkých problémů.
Kolateralizace s lombardní mentalitou nepodpoří finanční potřeby světového rozvoje v příštích 30 letech. Tuto lombardní mentalitu musíme nahradit systémem založeným na úvěrech, který bude mít kořeny ve velkých datech s využitím dnešních technologických možností. Tento systém založený na úvěrech není postaven na tradičních informačních technologiích, není založen na společnosti založené na osobních vztazích, ale musí být postaven na velkých datech, aby se úvěr skutečně rovnal bohatství. I žebrák musí mít nějaký kredit, bez kreditu nelze prosit ani o jídlo. Myslím, že každý žebrák je (může být) úvěruschopný.
A konečně si myslím, že dnešní svět zoufale čeká na nový finanční systém, který bude skutečně určen pro budoucnost.
Dnešní finanční systém je produktem průmyslového věku, komplexním finančním systémem, který byl navržen pro potřeby industrializace a pro naplnění teorie dvou osmiček. Co je to teorie dvou osmiček? Jde o investování do 20 %, které má vyřešit 80 % problému. A budoucnost finančního systému je o teorii osm-dva, o pomoci 80 % malým podnikům a mladým lidem, aby poháněli zbylých 20 % lidí. Musíme přejít od starého způsobu, kdy lidé hledají peníze, podniky hledají peníze, k tomu, že peníze hledají lidi a peníze hledají dobré podniky. Jediným měřítkem pro hodnocení tohoto systému je, zda je něco univerzální, inkluzivní, ekologické a udržitelné. Nejmodernější technologie, které tento standard podporují, jako jsou big data, cloud computing a blockchain, jsou již dnes připraveny převzít tuto obrovskou odpovědnost.
Dámy a pánové, ani po druhé světové válce neměli tehdejší lidé dostatečně dalekou vizi, aby navrhli dobrý finanční systém pro budoucnost a pro budoucí generace. Dnes máme odpovědnost a myšlení, abychom vybudovali finanční systém, který skutečně patří budoucnosti, patří mladým lidem a příští generaci, patří této době. Dnes to není tak, že bychom to nedokázali, ale nechceme to udělat. Náš technologický rozvoj nám dnes umožňuje všechny tyto věci uskutečnit, ale bohužel mnoho lidí to nechce udělat.
Globální finanční systém musí být reformován již dnes, jinak se nejedná jen o promarněné příležitosti, ale o to, že svět může zůstat v ještě větším chaosu. Je normální, že inovace předbíhají regulaci, ale když inovace příliš předbíhají regulaci, když bohatství a hloubka inovací dalece přesahují představivost regulátora, už to normální není a společnost a svět budou uvrženy do chaosu.
Jaké problémy budou řešit digitální měny
Vezměme si například digitální měny, pokud použijeme futuristickou vizi, budou tvořit samotné jádro budování finančního systému, který svět bude potřebovat za 30 let. Je pravda, že dnešní finance digitální měny nepotřebují, ale budou je potřebovat zítra, budou je potřebovat v budoucnu, budou je potřebovat tisíce rozvojových zemí a mladých lidí, a my bychom si měli položit otázku, jaké skutečné problémy budou muset digitální měny v budoucnu řešit?
Digitální měna za deset let a digitální měna dnes nemusí být vůbec totéž a my bychom tuto digitální měnu neměli hledat z minulosti, z pohledu regulace, z pohledu výzkumné instituce, ale z pohledu trhu, z pohledu poptávky, z pohledu budoucnosti. V této záležitosti jde o hodně. Naše výzkumné instituce by neměly být politickými institucemi a politické instituce by se neměly spoléhat pouze na své vlastní výzkumné instituce. Protože systém digitálních měn je technologický problém, ale nejen technologický. Je to také řešení budoucích problémů.
Digitální měny mohou nově definovat peníze, i když hlavní funkce peněz stále zůstává, ale rozhodně nově definují peníze, stejně jako iPhone nově definoval mobilní telefon, kdy telefonování je pouze jednou z jeho funkcí. Dnešní digitální měna ještě zdaleka nedozrála k tomu, aby konkurovala standardním měnám, stále vytváří hodnotu. Je čas přemýšlet o tom, jak prostřednictvím digitální měny vybudovat nový typ finančního systému, přemýšlet o budoucnosti pro celý svět, přemýšlet o tom, jak se bude uskutečňovat globální obchod, a ještě více přemýšlet o tom, jak může mít svět digitální měnu postavenou na bitevně ověřené technologii. Jde skutečně o řešení problému udržitelného, ekologického a inkluzivního světového obchodu.
Budoucí role institucí
Na závěr bych tedy chtěl říci, že dnešní lidská společnost dospěla k nejkritičtějšímu bodu. Nikdy tuto pandemii (pozn.: COVID-19) nepodceňujte. Tato pandemie je silou, která brzdí lidský pokrok, a to o nic méně než druhá světová válka.
Pokud jde o samotné finance, Spojené státy pokračují v dodávání peněz do zbytku světa, zejména na Wall Street, a ostatní země je následují. Přemýšleli jsme všichni o důsledcích, které budou následovat? Dopad je mnohem větší než všechny technické aspekty, o kterých jsme dnes hovořili.
Nemůžeme se jednoduše postavit proti mnoha dnešním mezinárodním organizacím, ale musíme společně přehodnotit jejich hodnotu v dnešním světě, ať už jde o OSN, WTO nebo WHO. S těmito organizacemi je skutečně mnoho problémů. Se všemi těmito organizacemi jsem jednal, pracoval a spolupracoval. Jejich odstranění není řešením. Měli bychom se zamyslet nad tím, jak mohou tyto organizace čelit budoucnosti, vyvíjet se a měnit své postavení.
Nový finanční systém je cestou budoucnosti. Ať se nám to líbí, nebo ne, bude vytvořen. Ať už to uděláme, nebo ne, někdo to udělá. Věřím, že v budoucnu si reforma vyžádá oběti, že bude třeba zaplatit určitou cenu. Naše generace musí takovou reformu udělat, ale možná bude viditelná až pro další generaci. Možná to budeme my, kdo bude muset nést toto břemeno dál. Je to historická příležitost a historická odpovědnost. V uplynulých 16 letech se společnost Ant Financials soustředila na ekologický, udržitelný a inkluzivní rozvoj. Pokud jsou zelené, udržitelné a inkluzivní finance špatným řešením, budeme tuto chybu opakovaně opakovat.
Projev představoval přímou kritiku čínského regulatorního systému a tradičního bankovnictví, což vedlo k následným represivním opatřením vůči Ma a jeho společnostem.
Jack Ma, Šanghaj, Bund forum 24. října 2020
| 