Přesně devět měsíců mi trvalo dopsat povídku Flotila Země. Navzdory tomu, že jsem původně očekával, že ji za čtyři-pět týdnů budu mít z krku. Abych byl na sebe spravedlivý, původně jsem také očekával, že půjde o povídku v rozsahu deseti stránek. A nějak se mi to vymklo z rukou, povídka má přes čtvrt milionu znaků, což kdybyste převedli do knižní podoby, vyjde na nějakých 150 stran. Prostě tenčí knihu. Spolu s rostoucím rozsahem je tu jeden drobný problém: co s Flotilou teď, když je dopsaná? Původně jsme ji chtěl přihlásit do nějaké soutěže, ale jak se tak probírám Ikarií, všechny právě běžící soutěže mají limit délky povídky. Ach jo, to jsem to zase zvoral :)
Flotila Země je scifi povídka a na rozdíl od většiny scifi povídek se nesnaží být nová svým námětem. Námět je až dramaticky prostý, nenápaditý a nefantaskní. Válka. Odkudsi z vesmíru se vynoří hromada ufonů a letí sežehnout Zemi svým smrdutým dechem, řečeno banálně. A na druhé straně existuje Flotila Země, která se jim postaví. Povídka vlastně není o ničem jiném, než o jedné jediné bitvě a spoustě umírání. Nenajdete tu časoprostorové paradoxy, frankensteinská monstra – jen techniku, o které byste věřili, že je lidstvu skoro na dosah ruky. Nebál bych se říci, že povídka slibuje parádní nudu.
Oproti běžným povídkám jsem se ale rozhodl změnit dva základní momenty běžných sci-fi povídek. Zaprvé jsem odmítl akceptovat hlavního hrdinu, který prochází svým questem a plní úkol spasit lidstvo. Život takový není, jednotlivec v dějinách hraje pramalou roli a taková je i Flotila. Ve Flotile se spojuje úsilí tisíců známých i neznámých lidí, Flotila nesleduje jednu jedinou osobu, ale přeskakuje z osoby na osobu a klouže po těchto osobách kupředu v čase. Chtěl jsem si tenhle způsob psaní vyzkoušet, v moderní světové beletrii je stále více oblíbený (Tom Clancy, D. Brown a další). S tím souvisí určitý souvislý proud vysvětlování – všechna ta scifi technika je v povídce určitý samozřejmý jev, jako by se předpokládalo, že čtenář je s ní obeznámen a jen se mu připomínají určité parametry technologií, jako by se předpokládalo, že si je nutně nemusí vybavit. Tento postup miluju právě na Clancym, on ho sice nepoužívá na scifi, ale je to příjemné, když vysvětlování řady technicko-politicko-ekonomických detailů a reálií může plynout současně s příběhem. Také jsem si v praxi ověřil, proč se tyto postupy u scifi moc nepoužívají. Jsou náročné na prostor – když je použijete, automaticky tvoříte knihu, nikoliv povídku. Na druhou stranu se to podle mne o to lépe čte (u Clancyho, u sebe si tak jistý nejsem). A znovu – s tím souvisí reálie. Flotila je totiž českou záležitostí, hlavní vojenská základna na Marsu se jmenuje Masarykova vojenská základna a operátoři na stanovišti popíjejí kofolu. Jaktože to není Bushova základna a nepopíjejí colu?
Druhým momentem je věrohodnost události, v daném případě bitvy. Na scifi povídkách mne téměř vždy deptalo, že líčení bitvy je zde krajně nevěrohodné, autor se málokdy obtěžuje načíst alespoň pár děl o strategii a podle toho to dopadá – bitvu odbude nebo pro jistotu rozmělní na jednotlivé detaily, na jednotlivé srážky. To byl ostatně prvotní impuls pro napsání Flotily – chtěl jsem si přečíst hezkou bitvu ve vesmíru a žádnou jsem nenašel, tak jsem se vydal si ji napsat. Samozřejmě nejsem žádný velkostratég, takže jsem se inspiroval klasiky a použil jsem jako předlohu skutečnou bitvu, jen místo starověkého Egypta jsem ji zasadil do vesmíru. Jak prosté – schválně, kdo tu známou předlohu pozná? (nápověda: jde o jeden z ranných vpádů hyksosů do Egypta)
Flotila vůbec nemusela dopadnout dobře. Čtenáře jsem nechal hlasovat a měl jsem připravené (v duchu, nikoliv napsané) obě verze. Jak Flotilu vítěznou, tak Flotilu poraženou a umírající Zemi. Čtenáři si vybrali vítězství. I když docela těsně :) Asi v nich hlodalo, jak bych se vyrovnal s nepopulárním úkolem pozabíjet všechny sympaťáky. Nemohl jsem je zklamat a většinu sympaťáků jsem poslal k ledu ještě do vítězství.
Co říci na závěr: pokud chcete, počtěte si, pokud nechcete, nečtěte. Moje poděkování patří pravidelným kritikům, kteří mne svými připomínkami provázeli celým dějem a podle nichž jsem se mohl orientovat, co se dá a nedá číst. Takže děkuji Darienovi, Jjezibabe, Pavůkovi, Liborovi, Keyoke, Sandmanovi, Sharkanovi a dalším a dalším, na které jsem teď asi nechtě zapomněl.
A jen tak mimochodem: je zajímavé zapřemýšlet nad tím, co za posádku bude potřebovat taková válečná vesmírná loď. Nemyslíte, že bude potřebovat i hromadu programátorů, kteří budou provádět úpravy na rozsáhlém a stále chybovém software lodi?
PS: Za spoustu pravopisných chyb se omlouvám. Povídku jsem psal prakticky online a neprošla žádnou korekturou a kdo nezkusil něco většího psát, bude jistě strašně chytře reagovat na množství chyb a překlepů. Ještě bude potřeba, abych ji přečetl a učesal … (pokud pravopisné chyby nepřežijete, povídku nečtěte).
Update:
Zde je ve formátu PDF (děkuji Vášovi)
Zde je ve formátu PDB pro Palma a další PDB schopné přístroje (díky MICI)
