Minulý týden přinesl jednu průlomovou událost ve světě mobilních sítí páté generace. Skupina evropských telekomunikačních firem vydala společný Manifest 5G. V něm reaguje na výzvu vybudovat v Evropě 5G sítě do roku 2020. To nebude možné, pokud Evropa neustoupí z požadavku na síťovou neutralitu, vyhrožují telekomunikační firmy. A kladou si celou řadu dalších více či méně rozumných podmínek. Pokračuje tak odložené přetahování o síťovou neutralitu, které vloni na podzim timeoutovalo přijetím požadavku na síťovou neutralitu do evropského telekomunikačního rámce v Evropském parlamentu.
Téma je poněkud složité a nepřehledné, pokusím se jej rozmotat, obávám se však, že to bude na úkor délky textu.
Síťová neutralita čili fér prostředí v rámci internetu
Nejprve může být vhodné znovu si zrekapitulovat, co je to síťová neutralita a proč je tak důležitá.
V internetovém provozu mají všechna data stejnou prioritu a odbavují se tak, jak přicházejí. Žádná se uměle neupřednostňují, žádná se nebrzdí. Tak se vytváří co nejdokonalejší konkurenční prostředí a díky tomu nemohou jednotliví ISP upřednostňovat či upozaďovat určité služby a to je princip síťové neutrality.
Dlouhou dobu s tím nebyl problém, až když se před deseti lety začalo ukazovat, že internet bude hlavním obsahem mobilních sítí - a že časem všechno včetně hlasu a videa půjde po internetu. A také, že se mobilním operátorům a ISP nepodaří vytvořit si vlastní obsah internetu, takže budou odkázáni do role “trubky” přenášející cizí obsah. Telco firmy začaly mít dojem, že jim nestačí peníze od zákazníků, ale že by chtěli podíl od přenášených služeb, za čímž účelem začaly masivně lobbovat na zrušení technologické neutrality. Oficiálním důvodem byla “možnost nabídnout další pokročilé služby”, přičemž ale nikdo nebyl schopen najít službu, kterou by současná situace neumožňovala, samozřejmě kromě výpalného za to, že data té vaší vůbec dotečou ke koncovému klientovi, který si ovšem za totéž platí také. Model “přenes jednou, inkasuj dvakrát” není ale nejlepší PR strategie, takže operátoři mluví raději o budoucích službách, které dnes ještě neexistují. Jednu chvíli šla debata o tom, proč jsou nesvobodní, proč nemohou na vlastním hardware nabízet podmínky, jaké jim připadají rozumné. Na to regulátoři FCC i evropský BREC shodně odpověděli, že samozřejmě mohou, ale pak tomu nemohou říkat internet a nemohou to jako internet nabízet, neboť to by byl podvod. U toho prozatím zůstalo.
Zatímco europarlament princip síťové neutrality zanesl v listopadu 2015 jako zásadu internetu (podobně, jako americké FCC a další regulátoři vyjma třeba Iránu či Ruska), rozehrálo se druhé dějství lobbyngu. Také Evropa totiž něco chce, což artikuloval v únoru komisař Oettinger . Strategií Evropy je Jednotný digitální trh (DSM - digital single market), tedy možnost, nabízet služby v rámci celé Evropy za stejných podmínek. To dnes není zcela jednoduše možné, dopady národních regulací jsou rozdílné a tím i obchodní podmínky pro jednotlivé členy eurozóny bývají rozdílné, což je nepohodlné.
Jednou ze součástí akčního plánu je ale i strategie pro mobilní sítě příští generace, NGMN (next generation mobile network), v tomto případě už se hovoří o 5G, páté generaci (ano, vím, v česku používáme teprve 3G, ale co naděláte). Komisař Oettinger vyzval průmysl, aby se chopil iniciativy a posadil Evropu na špici 5G sítí s termínem spuštění sítí na rok 2020.
5G Manifesto: Evropo, poslouchej nás, nebo 5G nebude
Minulý týden se iniciativa projevila. Ve společném “5G Manifesto” se zástupci předních telekomunikačních firem postavili za záměr zprovoznit v EU co nejdříve sítě 5G s cílem mít do roku 2020 alespoň v jednom městě každé ze členských zemí pokrytí 5G. Zástupci průmyslu si radostně notují, kolik to přinese prosperity, pracovních i obchodních příležitostí a vůbec jak 5G otevírá netušený potenciál.
Zní to až příliš harmonicky. Samozřejmě, dokument také zmiňuje spoustu práce, kterou bude třeba vykonat. Třeba nalezení nových frekvencí, přes harmonogram jejich uvolňování a shodné podmínky napříč EU. A především možnost tyto frekvence přidělit především stávajícím operátorům, aby byly zajištěny jejich investice. Ale také reformu školství, která by přinesla technicky zdatné pracovníky, jichž je pociťován nedostatek. Investiční fond EU s miliardou euro, který by zainvestoval rozvoj nových technologických firem. Širokou investiční podporu výstavby mobilních sítí, v tom lze tušit mnohé včetně přístupu k dotacím.
To nejhorší je uvedeno tradičně až v závěru dokumentu, kdy čtenář může být oslněn vizemi lepšího příštího. Operátoři požadují, aby se Evropa vzdala následné regulace (ex-ante), tedy jakýchkoliv následných zásahů do trhu. Tím jsou myšleny v minulosti třeba úpravy cen roamingových poplatků. Evropa by se tím měla vzdát jakékoliv obrany proti oligopolně stanoveným podmínkám na nekonkurenčním a málo transparentím trhu mobilních operátorů.
Největší dardou je pak finále skryté v jednom odstavci na poslední stránce: “EU a členské státy musí znovu uvážit potřebu otevřeného internetu s pragmatickými pravidly podporujícími inovaci. Telekomunikační průmysl varuje, že principy síťové neutrality, jak jsou prosazovány BREC, vedou k značné nejistotě okolo návratnosti investic do 5G. Investice tedy budou pravděpodobně pozdrženy do doby, kdy regulátor zaujme positivní stanovisko k inovacím.”
Sdělení je jednoznačné: telekomunikační firmy nebudou investovat do 5G, pokud EU neustoupí z principu síťové neutrality a neumožní telekomunikačním operátorům tlačit vlastní podmínky vůči úspěšným firmám podnikajícím na internetu. Stručně řečeno: vydírání Evropy. Podepsán Vodafone, Deutsche Telekom (a tím i náš T-Mobile), ale i Nokia a další.
Komisař Oettinger “přivítal 5G Manifesto jako cenný vstup hráčů z telekomunikačního průmyslu k akčnímu plánu 5G, který bude představen v září spolu s návrhem změn v regulačním prostředí” zdroj.
Je otázka, jak si toto diplomatické sdělení přeložit. Zda jako slušnostní vzetí na vědomí nebo jako civilizovanější verzi “to se museli posrat”. Komisař Oettinger je známý tím, že mu záleží na participaci eurounijních firem na strategických plánech, v minulosti ale už také ukázal, že je schopen vyjednáváním do zdánlivě nerozborné koalice vrazit klín.
Pokračování přichází právě teď, protože se v komisariátu EU intenzivně vyjednává o tom, jaká bude přesná podoba Akčního plánu 5G a jaké ústupky průmyslu komise navrhne, čehož bych se měl tradičně zúčastnit menším dobrozdáním a tak další novinky z této fronty přijdou na podzim. Předpokládám, že tak zásadních rozhodnutí, jako je budoucnost telekomunikačního průmyslu v Evropě se naše vláda ani opozice nijak účastnit nebude, ta se soustředí na palčivější problémy jako chytání pokemonů a jiných uprchlíků.
V čem všem je 5G Manifesto špatně, sumarizuje ještě zvláště The Register, doporučuji pozornosti.
A proč sítě 5G jsou tak zajímavé? Psal jsem o tom zde: Cesta k sítím 5G (aneb skoro vše, co nepotřebujete vědět)
Jen na okraj doporučuju dobrý článek na Fortune o tom, že net neutralita ve skutečnosti žádnou “nejistotu” nevytváří.
Facebook je zásadově pro i proti
Nyní trocha kontextu. Jedním z hlavních směrů tlaků operátorů je nejenom uvolnění co největší části spektra pro příští služby, ale hlavně jeho licencování, protože “jen tak lze zajistit kontrolovatelnou kvalitu budoucích služeb”. Co je za tím? Strach ze služeb provozovaných v nelicencovaném spektru, především WiFi, které je populární nejenom v Česku a střední i východní Evropě, ale i na západě Evropy. Telekomunikační firmy nejsou ochotny znovu tolerovat riziko “nekontrolované kvality”, protože se objevují obsáhlejší koncepty mobilní infrastruktury založené na open source myšlenkách. Pravda je, že část telco firem se snažila je kontrolovat prostřednictvím sdružení TIP Telecom Infra Project, existují ale i nezávislé projekty s menší podporou a často sice menším tahem na bránu.
V červenci ale hodil do plánů na otevřenou infrastrukturu vidle Facebook. Zajímavým způsobem, to když představil svou platformu OpenCellular, tedy projekt opensourcové infrastruktury pro výstavbu mobilní sítě. Cílem Facebooku je připravit podklady pro kompletní řešení mobilní sítě včetně provozního software tak, aby kdokoliv mohl provozovat za levné peníze mobilní síť. Facebook připomíná, že zařízení už je dnes velmi levné a tím, že řídící prvky mobilní sítě decentralizuje (což je ostatně snaha v samotném standardu 4G a budoucí 5G) a přenáší celou logiku sítě do “základnových stanic”, tlačí významně na cenu hardware, přičemž cílová cena za základnovou stanici je výrazně “sub 1000$”. A jelikož taková základnová stanice je vlastně počítač s připojenou vysílačkou a anténou na patřičné frekvenci, měla by správa, upgrade a nakonec i výroba takové základnové stanice být jednoduchá a levná.
Návrhy elektroniky i vnějšího provedení OpenCellular.
To všechno vypadá báječně, připomeňme, že Facebook sám hlásí podporu 2G, LTE i WiFi a již provedl testovací hovory i přenosy SMS. Jenže postavit si mobilní síť chce víc, než jen levný hardware. Především frekvence, které jsou pěkně drahé, leda by byly nelicencované, tedy zadarmo a sdílené. Tím je zřetelnější, odkud fouká vítr v případě operátorů: jim se aktivity jako TIP hodí z důvodů komodizace cen výbavy mobilních sítí, ale je třeba zajistit, aby se na trhu nemotaly další firmy, které nastolí chaos podobný tomu, jaký vznikl v médiích, hudbě, telefonních službách a dalších odvětvích, kam šlápl internet. Toho prakticky nejlépe lze docílit odstraněním nelicencovaných frekvencí a tam je dnes napřeno velké úsilí telekomunkačních firem: uvolnit co nejvíce frekvencí pro budoucí služby (záslužné, jsou potřeba), ale do licencovaného režimu, aby se o ně mohly ucházet jen kapitálově silné společnosti (tedy oni) a tím se omezila konkurence na trhu.
Střezte se Facebooku, který přináší internet zdarma
A teď ta otázka: proč se do toho všeho montuje Facebook? Kvůli limitům růstu. Účet na Facebooku má dneska prakticky každý, kdo má internet a má-li Facebook růst, musí se internet dostat k dalším lidem. Tuhle zásadu Mark Zuckerberg razí již několik let spolu s odpovědí, jak to řešit: chce nabídnout internet zdarma v rozvojových oblastech. Příhodná oblast byla Indie: miliardový trh se stabilní vládou (v rámci možností), určitou infrastrukturou (v porovnání se Senegalem) a hladovými klienty. Pár čísel: koncem roku bylo v Indii kolem 400 milionů uživatelů internetu, většina z nich ale nejlevnějšího mobilního. Facebook zde má 130 milionů aktivních uživatelů (metrika FB = někdo, kdo se přihlásí alespoň jednou měsíčně).
Plán internetu zdarma pro Indii Free Basics ale narazil na káravý prst indické vlády. A nejenom její. Plán Facebook Free Basics spočíval na spolupráci s místními operátory a nabízel připojení k Facebooku zdarma. Facebook jej obhajoval mimo jiné tím, že značná část uživatelů si zaplatila rozšířený plán umožňující přístup k celému internetu. Jenže se ukázalo, že to nebyla celá pravda. Naopak valná většina uživatelů Free Basics používala k tomu, aby snížila své přenosy v rámci FUP mobilních sítí nebo v momentě, kdy jim došel kredit na datové služby.
Facebook spustil na přelomu roku 2015 v Indii velkou reklamní kampaň na Free Basics a také petici na podporu tohoto projektu, prý ji podepsaly 3,2 miliony lidí. Jenže pak přišla stopka od indické vlády. Ta oficiálně prohlásila, že Free Basics odporuje zásadám síťové neutrality. Následně indický regulátor TRAI zablokoval používání těchto služeb v Indii a po pohrůžce, že pohrdání indickým rozhodnutím může vést k blokaci celého Facebooku, firma z plánů vycouvala. Free Basics v prosinci 2015 používalo patnáct milionů lidí, z toho milion v Indii, tvrdil Zuckerberg. Kompletní zpracování tohoto příběhu doporučím zde na The Guardian.
Tolik jedna stránka přístupu Facebooku k síťové neutralitě, kdy firma soudila, že když něco zaplatí, má právo upřednostnit své služby. Faktem je, že indická náchylnost k videoslužbám by pravděpodobně rychle Free Basics ucpala cizími službami, kdyby ji Facebook otevřel, protože infrastruktura této služby rozhodně nebyla rozsáhle dimenzovaná. A tohle je obecně známá událost, méně známá je i druhá myšlenková poloha Facebooku.
Facebook totiž simultánně s tím pracoval na plánu dostupného hardware pro vytváření mobilních sítí, tedy na tom, co nedávno představil jako iniciativu OpenCellular. Několik takových sítí bylo spuštěno právě v Indii, kdy drobné místní firmy nabídly přístup k internetu přes WiFi zdarma nebo za místně snesitelný poplatek díky tomu, že kompletní infrastrukturu si mohly pořídit od Facebooku. Levná a neomezená služba měla úspěch, což pravděpodobně utvrdilo Facebook v rozhodnutí, otevřít mobilní technologickou platformu OpenCellular světu. OpenCellular má či spíše může Facebooku získat ztracenou přízeň indického trhu, protože nabízí mnohem spíše to, co Indie potřebuje.
Pozastavme se na chvíli u důvodů, proč Indie odmítla Internet.org v pojetí Free Basics. A tím se nám také osvětlí, proč je síťová neutralita tak důležitá a proč se o její vyškrtnutí z Evropy telekomunikační firmy snaží.
V rámci Free Basics byl dostupný jen Facebook a měl být dosupné některé další služby, které Facebooku přišly prospěšné, například server pracovních příležitostí Babajob. Jenže to by znamenalo, že ostatní servery pracovních příležitostí budou odstrčeny jen proto, že se tak Zuckerberg rozhodl, ne proto, že by si je zákazníci nevybrali. Podobně direktivní přístup v rámci Free Basics Facebook ukázal vícekrát. To byl první problém.
Druhým problémem byla strategie indické vlády na digitalizaci země. Indická vláda se rozhodla zvýšit penetraci vysokorychlostního internetu (v místním pojetí připojení nad 512 Kbps), k čemuž vypracovala akční plán podpory lokálních firem a infrastruktury. Jenže vznikly obavy, zda budou mít lidé dost zájmu o sice levný, ale pořád placený přístup k plnému internetu, když jeho oškubanou verzi nabídne Facebook zdarma. Indické vládě přišlo nerozumné, aby o indické digitální budoucnosti rozhodovala americká firma s nejasnou a neovlivnitelnou motivací, takže se odvolala na síťovou neutralitu a dala Facebooku stopku. Čtyři roky připravovaný projekt “daru indickému lidu” tak šel ke dnu a jak připomínají sami indičtí komentátoři (Nikhil Pahwa či Anil Dash), bylo to hlavně proto, že šlo o dárek, který nikdo nechtěl. Danajský dar.
Pro Facebook je Indie nejvýznamnějším trhem, kde má možnost nejvíce růst. Místní populace uživatelů internetu může růst o 700-800 milionů lidí, to je druhé nejvyšší číslo po Číně, kde je ale Facebook zakázán a rozhodně to nevypadá, že by se sem směl v nejbližší době vrátit. Proto se firma vyhozená dveřmi snaží vrátit oknem v podobě OpenCellular, kde doufá, že se podaří službu provázat s Facebookem. Ačkoliv větší podrobnosti o OpenCellular nejsou známé, uživatelská autorizace u indických WiFi sítí spravovaných dětmi této platformy probíhala přes facebookové přihlášení. Což je něco, co dává široké možnosti a na jednu stranu je to “logické”, protože nějak se k přístupu do sítě člověk autorizovat musí.
Dlužno dodat, že Indie je dosti vynalézavá a ochranářská ke svým firmám. Rozhodně nemá nic proti tomu, aby místním firmám někdo lacino dodával technologii, kterou místní nevyrábějí, ale umí efektivně namazat schody. Přesvědčilo se o tom například čínské Xiaomi, které se zde rozhodlo expandovat a původně mělo v úmyslu převzít místního menšího výrobce mobilů, než intervenovala místní vláda. A aby zvýhodnila vlastní výrobce mobilů a znepříjemnila život jinak oblíbenému Samsungu a Apple, rozhodla se, že všechny v Indii prodávané mobily musí mít napřesrok speciální SOS tlačítko. Což je něco, co snadno splní lokální firmy, těm globálním se to ale bude řešit těžko. A jelikož Indie vyžaduje možnost upgrade firmware stávajících telefonů tak, aby se SOS tlačítko dalo implementovat podržením nějaké klávesy, bude mít možnost trestat firmy, které to nesplní. Lze hádat, které to asi tak budou.
OpenCellular, chytré telefony a nezávislost
Co bude dál? Teď nemyslím v Indii s Facebookem, ale obecně? Jestliže se ještě nedávno někomu mohlo zdát, že boj o svobodný mobilní internet a oproštění se od diktátu mobilních firem je úspěšný, teď je na první pohled zřejmé, že se jen přeskupovaly síly, nicméně varta síťové neutrality není považována za nedobytnou. Začíná příprava na frontální útok průzkumem a obsazováním předsunutých pozic. Mobilním operátorům hraje do karet tradičně nízká atraktivita tématu a jeho obtížná uchopitelnost i pochopitelnost. Ale vzkaz je jednoduchý: sítě 5G nebudou, dokud se Evropa nevzdá síťové neutrality a nepřistoupí na celou řadu podmínek, které povedou ve výsledku ke zmenšení konkurenčnosti v odvětví internetu. Což je přesně to, co nepotřebujeme.
Na druhou stranu se otevírá možnost více se v dlouhodobém horizontu oprostit od podmínek telekomunikačních firem tím, že se zvýší nabídka nezávislých platforem postavených třeba právě na OpenCellular. K tomu je potřeba ještě několik aspetků. Tím prvním je dostatek nelicencovaných frekvencí, nějakou již jsou, ale je to málo. Čím více, tím větší a lepší šance. Nabídka přístupových technologií za rozumný peníz už existuje, ať jde o WiFi 802.11ac nebo LTE sítě v nelicencovaném pásmu, které ale momentálně zatěžují vysoké licenční poplatky, jenže s tím si bude muset LTE poradit samo. Naopak značnou výhodou je, že koncové terminály si dnes poradí i s WiFi, i s LTE a firmy vyrábějící mobilní terminály jsou na výrobcích telekomunikační infrastruktury i mobilních operátorech mnohem nezávislejší, než tomu bylo před deseti lety a před revolucí v podobě iPhone. To je skvělá výchozí pozice slibující rychlou adaptaci jak hardware tak software technologií, z čehož už dnes těží WhatsApp. Nikoliv v poslední řadě je třeba připomenout klesající význam telefonního čísla. Ještě před deseti lety zcela nepostradatelné, dnes je možné si snadno představit, že jej mobilní terminály prostě nebudou používat, nebo pouze nouzově, takže uživatelé nebudou želet toho, že jim nepoběží všude přes zcela nejlevnější variantu. Jak zareagují mobilní operátoři na masivnější odliv zákazníků k přístupovým sítím v nelicencovaném spektru, kde SIM karta bude sloužit jen pro nouzovou obsluhu starého telefonního čísla? Uvidíme, jistě si něco najdou.
Do této spletitosti připočtěme ještě Projekt Fi Googlu, který se snaží integrovat celosvětově mobilní přístup pod jednu SIM kartu, přičemž reakce na tento koncept jsou zatím rozporuplné. Projekt Fi ale také směřuje spíše ke zmenšení vlivu pouhých mobilních přepravců internetu na internetové služby a Google je rovněž velmi vlivná firma. Z jiné strany tlačí zase Apple, jenž se snaží standardizovat bezsimkové řešení autentizace mobilních služeb, což by byl další důležitý průlom (proč, to je na déle a na jindy). Plus je v podezření, že se rovněž snaží udělat si globálního virtuální mobilní telekomunikační síť založenou na Facetime a iMessage.
Na každou zbraň se najde protizbraň. Svět telekomunikací drží soupeření zákaznického a operátorského přístupu v pohybu a ve vývoji. Ve výsledku je pro nás nevýhodné, aby jedna strana zvítězila, neboť tím by také vyhlasl onen hnací žár. Jde o to hlídat podmínky tak, aby tomuto zápolení principů nebyl konec. Aby operátoři neztratili motivaci investovat do svých sítí a zákazníci, aby měli volnost používat služby podle toho, jak se jim líbí, ne jak jsou jim povoleny. Aby se ze světa nevytratila rozmanitost a nezvítězil jeden přístup ke službě. To by šlo proti samotnému duchu internetu, jenž se dlouhodobě zdá být osvěžujícím, inovativním.
Díky všem, kdo dočetli až sem a usledovali zestručněné kompendium současných úvah k 5G.
