Robert Vlach na Facebooku dneska uveřejnil svoje nominace na Křišťálovou Lupu 2015 a jako globální startup projekt zde dal Energomonitor. To je důvěra, která těší (a děkuju za ni), ale pokusil bych se vysvětlit ve stručnosti, proč byste nám neměli dát hlas.
Po tak cca třech letech práce na Energomonitoru jsme na jednu stranu v pozici, po které jsme toužili. Máme naznačené distributorské pozice v některých významných trzích Evropy, máme vlastní hardware na momentálním cenovém optimu (=za daných funkcí to nejlevnější a pokrývající většinu potřeb) a máme software backend i fronted připravený pro obsluhu zákazníků, kteří chtějí šetřit energiemi. Máme výrobu, vývoj, obchod. Máme čtyřicítku lidí, kteří hardware vyrábějí, navrhují, krmí software, obsluhují klienty. Máme manufakturu, v níž se všechno montuje, máme proces, který vede k dokonání výrobku po stránce fyzické i po stránce softwarové. To je ta dobrá část.
Ta špatná je, že před sebou máme výzvy, z nichž většina se může záhy ukázat být smrtící. Už jenom denní řízení firmy: stará dobrá zásada, že firma, kde je Zandl největší machr na papíry, je v těžkém průseru, platí i tady. Denní agenda mi brala podstatný díl času. Nakonec jsme to vyřešili zřízením postu výkonného ředitele, v našem případě ředitelky - Zuzana, kromě toho, že rozumí energetice, je vystudovaná psycholožka, ale vyhráno není. Potíže růstu jsou před námi, ne za námi.
Pak produkt. Máme ho, ale ve stavu, kdy pořád nevládne spokojenost. Jsme schopni kvalitně obsloužit poučeného uživatele, ale ta jednoduchost, jakou bychom si přáli, kdy i vaše máma věc zprovozní a pochopí její přínos, tam není. Učící křivka produktu je příliš pozvolná, což u technicky náročné věci neudiví, ale taky to znamená, že se na tom dál musí dělat. A vidíme, že tohle je velmi drahý cíl a běh na dlouhou trať, na který je potřeba hodně dobrých mozků.
Dobře je to vidět v kapitole přímý prodej po telefonu, kdy člověku máme vysvětlit přínos zařízení, aniž by jej viděl. V momentě, kdy člověk namítne, že si opisuje stav elektroměru do notýsku, je těžké mu vysvětlit přínos toho, mít totéž vteřinu po vteřině automaticky zaznamenané a promítnuté do grafu. Abychom tohle překonali, pustili jsme se do řady věcí, které energetické hospodaření domácnosti má přiblížit lidem.
Jedna z takových věcí má kódové jméno “disagregace”, tedy pokus pochopit z dat domácnosti, za co elektřinu spotřebovává. Nejde ani tak o to, určit konkrétní spotřebič, ale spotřebu přiřadit do správné skupiny, například topení, ohřev vody, svícení, hifi elektronika atd. Tím už člověk dostává vcelku plastickou představu o tom, kde má smysl se snažit o nějakou úsporu. Jenže zrovna tenhle úkol je velmi náročný a i když jsme hodně pokročili, zatím stále nejsme ve fázi, kdy bychom mohli tato data generovat online. Přemýšlíme spíše o čtvrtletních zprávách, které by lidem přímo radily, čeho se dá dosáhnout a co dělat, k tomu je výkonnostní kapacita blíže, teprve od nich se jde k online zobrazování.
Podobná věc se jmenuje autotriggery. Jde vlastně o tlačítko, které zapne “hlídání” a je vám ohlášeno, když se stane něco “divného”, například když nahodíte bazén nebo topení. Tím nemyslím pokaždé, když se takový spotřebič spustí, ale jen poprvé v sezoně nebo poprvé vůbec, pak už je z toho nový normál. Koupili jste si nový bazén? Energomonitor zjistí, že jste spustili poprvé filtraci a zeptá se, zda je to v pořádku nebo zda je to nějaký černý odběr. Pokud je to v pořádku, tak je to … v pořádku. Máme na to několik matematických modelů, které teď testujeme na datech a připravujeme z nich pochopitelnější grafické výstupy, než jsou ty interní, jenže i na tom je ještě moře práce.
Takových příkladů je více, za zmínku stojí hlídač záloh, který se snaží predikovat, kolik za rok máte za měřenou energii zaplatit. Jenže i to má daleko k jednoduchosti vzít data za měsíc a vynásobit je dvanácti. Spotřeba se mění podle ročního období a například moje domácnost, kde se elektřinou jen ohřívá voda v bojleru, jinak jsou tu běžné spotřebiče, vykazuje 12% odchylku mezi měsíci, takže výsledná predikce běžnými modely by byla toutéž odchylkou zatížená, což není zrovna dobře.
Když jsme u produktu, software není jediná výzva. Rádi bychom vyměnili plasty, na tom se pracuje. Máme zpracovanou novou krabičku, zavádíme ji do výroby. Je to porod, protože jsme to nikdy nedělali. Změny v hardware, aby byl lepší a stále kompatibilní. Backend, ta vrstva, kterou nikdo nikdy nevidíme. Každá z těch věcí je moře práce.
A obchod. Pořád nám nejde tak, abychom jásali. Lépe kontakty nacházíme, než obsluhujeme, zejména v zahraničí. Potřebujeme zlepšit obsluhu zahraničních kontaktů, což znamená nejenom odpovídat jim na emaily, ale i vyhodnocovat či dokonce předvídat jejich potřeby, připravovat prodejní materiály, produktové listy a vůbec všemi způsoby jim být nápomocni v prodeji.
Naopak v tuzemsku, které považujeme za laboratoř vývoje, pořád neobsluhujeme koncové klienty tak, jak bychom chtěli - už jen vysvětlovat jim povahu energomonitoru v různých médiích je hodně těžké. Stojí před námi úkol vybudovat partnerskou síť obsluhující prodeje a instalace, ale také vybudování metodiky vyhodnocení energetického profilu zákazníka pro energetické poradce a auditory a práce s těmito lidmi.
Všechno jsou věci, které chtějí chytré a akční lidi, to se nedá šudlit po večerech.
Shrnuto a podtrženo, pořád máme před sebou hodně věcí k řešení, ať už v oblasti produktu, výroby nebo obchodu. Každá z těch věcí je důležitá a docela velká a nějakou dobu se s tím budeme potýkat a ani to nezaručí, že dlouhodobě na globálním trhu uspějeme. Děláme proto všechno, ale trh globální energetiky je velmi těžký, velmi drahý a náročný, konkurence veliká a i když máme v určitém směru značný náskok, je vidět, že dělat firmu s širším záběrem z Česka je hodně náročné, i proto přemýšlíme o vysunutí části firmy alespoň někam do Evropy. Což zase bude chtít nějaké peníze, pro ty si budeme muset dojít k dalším investorům, tentokráte už ne o korunový pakatel, ale spíš o pár euro, což je další věc, na kterou se chceme přes léto připravit. Když tak sleduju naši konkurenci či spíše firmy, které podnikají v příbuzném oboru, spíš mám obavy z naší nemístné skromnosti v porovnání s ostatními, ještě se nám nepodařilo adjustovat index akceptovatelné prášivosti vůči zákazníkům i potenciálním investorům - a ani si nejsme jisti, zda ho adjustovat chceme.
Výsledkem tohoto elaborátu je moje prosba, abyste svůj hlas v Křišťálové Lupě dali někomu jinému, počínaje Cendrovým CDN77 nebo Apiary, pokud už cenu slízli Socialbakers (nevybavuje se mi). Jestli se tu za rok či za dva shledáme ve formě, v jaké doufáme, bude čas přemýšlet o nás, ale teď před sebou máme pořád moře práce a do toho obrážení chlastaček a fasování křišťálu moc nezapadá. Což neznamená, že mě netěší, že to Roberta Vlacha či ostatní napadlo. Naopak, díky za tu důvěru, ale rádi bychom ji podložili něčím betelnějším, třeba kontinuálními prodeji za pár let...
