Nemůžu vám říkat nic o medicíně koronaviru, bo tomu nerozumím. Povím vám ale něco málo o ekonomice v momentě, kdy nachcípaný motýl máchl křídly ve Wuhanu.
Před pár dny skončil čínský nový rok, měsíční období, ve kterém čínské fabriky v podstatě nefungují, protože dávají kolem svátků lidem volno. Letos od 10. ledna do 10. února. Není to příjemné pro Evropu i Ameriku, která je zvyklá kvůli „optimalizaci“ skladových zásob jet v just-in time režimu výrobních procesů, ale měsíční výpadek je každoroční a fabriky jsou na něj připravené. Letos se ale do toho všeho namontovaly dvě další události.
Problematický Hongkong
Tou první je Hongkong a demonstrace v něm. Už několik měsíců je z Číny v podstatě zakázáno vyvážet cokoliv, co by mohli demonstranti použít jako zbraně. Termín „v podstatě“ je typický pro Čínu. Zakázáno to samozřejmě není, jenže třeba takové nože nebo baseballové pálky nemůžete naložit do lodního kontajneru, protože přepravce na to „nemá kapacitu“. Hliníkový prášek, ten do kontajneru naložit můžete. Samozřejmě to neznamená, že by se trh s takovým zbožím zastavil, prověření dodavatelé a odběratelé premávají, ostatní vem čert, alespoň trh prořídne, dalo by se říct.
Koronavirus
Pak přišel koronavirus. Právě v momentě, kdy se lidé začali vracet z oslav nového roku a všichni odběratelé se těšili, že „fabrika světa“ začne zase vyrábět. Jenže po přešlapování začátkem února přišla tvrdá karanténní opatření. Například na to, aby se lidé mohli shromažďovat v kancelářích nebo v továrnách (což je základ pracovního procesu), jsou potřeba speciální povolení, v jejichž vydávání je příslovečný čínský zmatek. Stejně tak je problémem Wuhan (Wu-chan) – významné tranzitní město a největší město střední Číny, přes nějž proudí celá řada kontajnerových zásilek z vnitrozemí do pobřežních přístavů. Ne nadarmo se mu říká „dopravní tepna devíti provincií“.
Jenže uzavření Wuhanu i celé provincie Chu-pej znamená, že zásilky se neodesílají nebo alespoň brutálně opožďují. To, co se vyrobilo či naskladnilo, není jak dopravit k zákazníkům. Do toho připočtěme moratorium na přímé lety z Číny do Evropy a řady dalších zemí – a výroba je uzemněna.
Oficiální čínští ekonomové připouštějí, že koronavirus bude stát Čínu jeden procentní bod HDP. Ti méně provládní říkají, že je to začátek konce. Proč?
Závislost na čínských subdodávkách
Celá řada odběratelů si nelibě uvědomuje závislost na čínském zboží, které tvoří subdodávku pro jejich vlastní produkty. Řada evropských továren (a samozřejmě i jiných) se potýká s problémy. Zkuste vyrábět automobily, když řada součástek, počínaje kabelovými svazky, konektory, PCB až po sedadla pochází z Číny. A stačí, abyste neměli jednu součástku skladem – a auto nevyrobíte. Na nádvořích fabrik se hromadí nekompletní výrobky, které čekají na těch pár součástek, nákupčí panikaří a obvolávají dodavatele v jiných regionech. Nakupování v Evropě zase přichází do módy. Ano, je to dražší, ale snižuje to závislost na dálkové dopravě a kýchnutí motýlích křídel.
Zda bude Wuhan pro Čínu zlomový okamžik, to se uvidí. Vládu drží u moci dobrá nálada obyvatelstva plynoucí z rostoucí ekonomiky, což propad od určité míry strmosti ohrozí. Nejsem ale Robejšek, abych vám přesně řekl, jako to bude a uměl říct i to, proč to tak bylo, i když se vám to tak nejeví. Pokud vás téma zajímá, projděte si zahraniční média a samozřejmě Scmp.com.V Česku tohle média myslím moc nezajímá, neměl jsem čas to hledat, linky na české články uvítám v komentářích.
