Jedna z typických redakčních úspor v českých online (a bohužel nejenom online) médiích je post editora. Ke škodě redakcí, čtenářů i autorů textů. Vedení začasté má dojem, že stačí najít dobrého autora a věc s dobrým článkem je vyřízena. Editorů netřeba. Dokonce, jak se mi malým průzkumem ukázalo, ví už dnes jen málokdo z mladších novinářů, co takový editor má dělat. Přitom právě jeho práce rozhoduje minimálně o třetině výsledku - tedy o tom, jak je článek vnímán čtenáři a nakonec i inzerenty. A nakonec proti němu bojují i mnozí autoři.
Co dělá editor? Dostane článek od autora a přečte si jej. Pak se zamyslí, zda autor dodržel redakční zásady a článek začne upravovat. Nejde o pouhou jazykovou korekturu (korektor je někdo jiný). Jde o to, že když jste sehnali člověka, který povykládá o fungování SMS zpráv dětem do časopisu ABC, měl by článek mít jiný jazyk a jinou strukturu, než když to píše do odborného časopisu IEEE. Čehož odborný autor zpravidla není schopen, je tedy na editorovi, aby text upravil tak, jak je pro dotyčné médium vhodné. Tohle je samozřejmě extrémní příklad, protože odborný autor většinou do Ábíčka nepíše, ale zhruba to ilustruje, co je potřeba s textem udělat.
Kromě přizpůsobení textu čtenáři má editor oponentní roli. Přemýšlí o tom, kde by v textu mohla být logická chyba, co je na něm špatně, co je možné zpochybnit a rozporovat. Nejde o fakta, jde o logické lapsy. Velmi často se autorovi pohrouženému do nitra svých úvah stane, že přehlédne jednoduchou a logickou možnost, která je na snadě. Do třetice může editor (v cizině to většinou řeší zvláštní faktograf) ověřovat fakta. Redakce renomovaných amerických časopisů mají faktografy, kteří projdou text a všechna tvrzení v něm zkontrolují. Udělá-li autor přirovnání výletu k letu Apolla 8 na Měsíc, raději zkontroluje, zda dotyčné Apollo na Měsíc letělo a upozorní případně autora, že na Měsíci nepřistálo a zda to pointě nevadí. Není nic horšího, než když by vám měl čtenář napsat, že jste troubové, protože dotyčné Apollo k Měsíci vůbec neletělo (například Apollo 1). Faktograf zkontroluje data, jména, události. Ve velkých novinách jako je FT nebo WSJ zavolá oddělení faktografů i do firem, aby ověřili správné psaní jmen a kdo je kde na fotce. V Česku to tak daleko asi nikde nejde (nebo o tom nevím), ale dobrý editor se alespoň raději přeptá, když je mu něco podezřelé a klíčové informace pro jistotu ověří alespoň na netu.
Z výše uvedeného plyne, že autoři mají editory logicky málo v oblibě. Kibicují jim práci. Autor je většinou toho názoru, že píše nejlépe a text po něm není třeba předělávat. Je-li tvrdohlavý, nechce editora ani do textu nechat zasahovat, protože nejlépe ví, jak se text píše. Jenže oponentní čtení kvalitě textu obrovsky pomáhá, autoři si nejsou vědomi svých zlozvyků, jako výplňová slova, ustálené fráze. To editor odchytá. Povšimněte si například v mých článcích nezřídka používaného spojení “z výše uvedeného plyne” - na Lupě dělám editace článků já, ty moje ale už čte jen korektorka.
Editor může zasáhnout významně i do struktury textu. Například na Lupě máme ustálená pravidla, co by od běžného článku měl čtenář očekávat a jaký je tok informací, jenž se mu dostává. Například články “stupňující napětí” se u nás se zlou potáží, informace, o co jde, se má čtenář dozvědět hned v prvním odstavci a dále se informace rozvádí už jen do detailů. Pokud chcete čtenáře šponovat, začínat ze široka, editor vám to předělá, protože takhle chceme články dělat - šponování si nechte na beletrii nebo jinam. Pozor: nejde o to, co v článku má být, ale jak to v něm má být napsáno. Tohle je informace, kterou zkušený autor implicitně ví, cítí, ti začínající už ale méně a nejhorší je nováčkovské skákání z jednoho bodu k druhému a zpět. Jenže od toho je tu zase editor, aby to odstranil a ještě lépe předem s dotyčným autorem domluvil, jak bude článek strukturálně vypadat, co se v něm kde zmíní.
Editor text rozláme mezititulky, rozhodne o tom, kam půjdou fotografie, protože ví, jak moc to text zpřehlední. Když má redakce štěstí a grafika k dispozici, zasadí se i o infografiku, která text občerství, problém přiblíží. Tam, kde editor cítí, že samozřejmě použitý cizí výraz nebude srozumitelný, přidá vstuvku, nápovědu, tip či vysvětlení, aby čtenář nepátral.
Výsledek práce dobrého editora je, že z odborně správně napsaného článku se stává článek čitelný a zajímavý i pro neodborníky se zájmem o oblast. A také argumentačně neprůstřelný, protože editor s autorem podchytili všechny výhrady, které by ke článku mohly vzniknout a nějak se proti nim vyhradili, například pasážemi jako “Ve článku jsme záměrně vynechali variantu XY, která …”. Krom toho se takový článek nedá sepsout poukazem na malochyby, tedy malé drobnosti, kde se autor přehlédl či udělal drobnou chybu, kvůli které lze sepsout celý článek komentářem typu “když je autor takový debil, že ani neví o tom, že hexadecimální parita argonu je konvulzivně inklinující k lambda pí, tak jak si může dovolit psát takový článek”. A že se takové chyby stávají snadno - dneska můj článek o Scuku na Lupě zahrnoval přehlédnutí toho, že Scuk má indikaci cenové úrovně podniku. Prostě jsem na Scuk tak dlouho koukal, až jsem to přehlédl. Slepota. Co naděláte, stane se :(
Samozřejmě záleží na editorovi, jak moc vše výše uvedené dopadne dobře. Většinou to musí být člověk s velikými zkušenostmi, autorsky i argumentačně zběhlý, vyzrálý, připravený. Pak to fugnuje dobře. Narazil jsem na řadu takových v různých (i českých) médiích a mohu říci, že tací textu prospívají.
Asi nejvíce si to můžete uvědomit u editace textu knihy. Když jste autor, znáte ten text do posledního detailu a pak kulíte oči na informace o tom, že se v textu někdo ztratil. Jak se tam mohl ztratit? Vyloučeno! Jenže dobrý editor vás na tohle upozorní a donutí vás to přepsat. Nadáváte (autoři neradi přepisují), ale když to přepíšete, je to k dobru věci.
Řekl jsem, že editorům patří dík za zhruba třetinu kvality článku. Když jsou a udělají svoji práci dobře, z průměrného článku udělají článek skvělý a ze skvělého článku článek na novinářskou cenu. Z dobré knihy knihu výbornou. A víte, co je na tom pech? Na závěr, po všem tom křiku to vědí jen oni, že kdyby se ten text z poloviny nepřepsal, tak by to takhle nedopadlo.
Budiž jim za jejich práci dík. Dobrá redakce se bez editorů neobejde. A tím editorem nemyslím Word.
Jen tak na okraj: na Lupě se většina článků edituje, výjimkou jsou zkušení autoři jako Dočekal, Peterka či Hlavenka, kde není, proč do toho sáhnout. A pokud článek dopadne špatně, tak se většinou špatně zeditoval, bylo málo času se mu věnovat.
A proč editor existuje? Protože ani sebezkušenější autor neohlídá všechno, druhé oči jsou potřeba. Ti méně zkušení, na ty je lepší dohlédnout a přizpůsobit jejich texty požadavkům média, pomoci jim předejít čtenářským výtkám tím, že se text doplní, lépe strukturuje. A málo zkušeným odborným autorům je vůbec lepší se strukturou i tvorbou textu pomoci.
