Co se důležitého stalo v roce 2002 ve světě WiFi, co se stalo na americkém trhu a jak a s jakým zpožděním se to promítne u nás? Kam kráčí WiFi?V novinách The Seattle Times jsem našel hezký článek věnovaný mezníkům WiFi v roce 2002. Sice si ho můžete přečíst na původní adrese, pro jistotu jsem se rozhodl ho ale volně přeložit a trochu aktualizovat pro nás.
Dlužno dodat, že Česká republika jako vždy (snad s výjimkou tunelování a pofidérnosti ministrů) za USA ve WiFi nějakou dobu zaostává – to zaostávání v podobě akceptace této technologie odhaduji zhruba na dvanáct měsíců, protože když se na ty mezníky podíváte, můžeme jim přiřadit český protějšek.
První průlomy bezpečnosti WiFi
Na počátku roku 2002 jsou zaznamenány první vážné problémy s bezpečností WiFi sítí. Lawrence Livermore National Laboratory v Severní Kalifornii zakázala používání WiFi právě kvůli bezpečnostním problémům. O něco později zastavuje známý zásilkový obchod Best Buy používání pokladen připojených přes WiFi díky zjištění, že takto by mohly být „odposlouchávána“ čísla kreditních karet zákazníků. Pro připomenutí: na letošním Invexu nejmenovaná firma nabízela informační systémy pro sklady, čárkové kody a pokladny napojené přes WiFi – takže k nám se tahle opatrnost nedostala.
Odezva přišla o něco později ze strany WiFi aliance, která v říjnu standardizovala WiFi protected Access. Ostatně v květnu se objevily první praktické příklady jak prolomit šifru WEP, dnes již považovanou za překonanou a hlavně snadno překonatelnou.
Nový standard WiFi5
Zatímco IEEE802.11b zvaný WiFi již nějakou dobu na trhu je, v roce 2002 byl také zveřejněn standard IEEE802.11a krátce nato překřtěný na WiFi5. Nová technologie má své jenže: sice je rychlejší, ale nabízí nižší dosah. Je sice v méně zarušeném pásmu, ale také díky tomu není kompatibilní s klasickým WiFi. Mnozí proto čekají na vylepšený standard IEEE 802.11g, který bude s WiFi zpětně kompatibilní a nabídne vyšší rychlosti zlepšením modulace.
Boingo Wireless
Kalifornská firma Boingo spustila svoji službu Boingo Wireless – připojení zájemců do sítě několika stovek WiFi hotspotů. Uživatel dostal měsíčně jediný účet za používání této sítě. Na celém projektu zakladatele Earthlinku Sky Daytona bylo hezké to, že přinesl model spolupráce pro všechny zájemce o WiFi: stačilo se domluvit s Boingo a instalovat si jejich software a mohli jste nabízet společnou službu. Boingo nabízí přes 850 hotspotů, přípojných bodů.
U nás podobné úvahy vznikly v polovině roku, kdy VancoNet přišel s myšlenkou stavby komerční WiFi sítě. Původně zářiový termín ale firma nestihla, prý kvůli záplavám. V prosinci funguje jen několik málo hotspotů v Praze…
Warchalking – značkování ve jménu WiFi
Na počátku jara 2002 designer londýnského BBC Matt Jones přišel s myšlenkou warchalkingu, která se ihned ujala. Vytvořil soustavu symbolů, kterou bylo možno na budovách nebo chodnících označit místa, kde je k zachycení nějaká WiFi síť. Našlo se veliké množství příznivců této myšlenky a warchalkeři jsou snad ještě rozšířenější skupinou, než lovci BTSek GSM sítí. Ovšem u nás jich je zatím hodně málo – říkal jsem, že jsme pozadu, u nás zatím nemají co značkovat.
Obrázek ukazuje walchalkerské symboly zachycených sítí, obrázek jsem sebral na WiFi Globe, snad se nezlobí…̈
ISP mají WiFi plné zuby?
Poskytovatelé připojení k internetu nemají WiFi příliš v oblibě. V USA se totiž neplatí místní poplatky a kabelové připojení k internetu je zde také docela rozšířené, uživatelé navíc neplatí objemy přenesených dat. Jenže WiFi se začalo hojně používat pro sdílení připojení k internetu více lidmi – díky tomu vzrostl objem přenášených dat na jednu přípojku a to se ISP nelíbí, protože z toho nic nemají. V červnu 2002 rozeslala Time Warner Cable výhružný dopis uživatelům s tím, že sdílením připojení porušují její podmínky používání služby. U nás to zatím tak daleko ještě nedošlo, ačkoliv je stále častější situace, kdy trojice sousedů v paneláku sdílí připojení přes WiFi nebo obecně jsou píchnuti do routeru nebo za proxy a skládají se pětistovkou měsíčně na jednu linku od UPC. U Tesmedia to zatím tak dobře nešlo, protože zde dlouho byl gigabitový limit dat.
To vyprovokovalo debatu mezi uživateli a ISP a výsledkem této debaty byl hromadný vznik komunitních sítí, kdy se více uživatelů složilo na širokopásmové připojení do internetu a sdílelo ho pomocí WiFi, takže na ně provozovatelé kabelových sítí již nemohli. Podobná je ostatně situace nyní u nás, kde také vznikla celá řada „sousedských“ nebo komunitních sítí, velmi často založenách právě na WiFi.
Situace se ale trochu změnila i mezi ISP – někteří z nich si naopak zakládají na tom, že povolují svým uživatelům sdílet své připojení skrze WiFi, v listopadu přišla firma Speakeasy s nabídkou, že uživatelům svého vysokorychlostního připojení DSL dodá WiFi access point. Někteří ISP začali dokonce svoji infrastrukturu s komunitními sítěmi sdílet.
Podobná situace pomalu přichází i u nás, ale opravdu jen velmi pomalu. Několik ISP koketuje s různými aktivisty komunitních WiFi sítí. TransgasNet dodává přípojnou kapacitu CZFreeNetu, to je asi nejmarkantnější příklad, ale je jich více takových.
T-Mobile – velcí přicházejí
V srpnu 2002 oficiálně T-Mobile USA spustil 1200 hotspotů v kavárnách Starbucks a plánoval 2000 do konce roku. V říjnu k tomu přidal smlouvu o výstavbě hotspotů v řetězci prodejen Borders Book, tím měl přidat další čtyři stovky hotspotů. Jenže vstup giganta nebyl bez problémů. Krátce po spuštění sítě v kavárnách Starbucks se ozvali lidé z komunitní sítě Personal Telco v Portlandu s tím, že nový hotspot T-Mobile ruší jejich hotspot. Incident ukázal na praktický problém nutností vzájemné tolerance a dodržování předpisů o vyzářeném výkonu.
Podobný problém byl i u nás, ale v malém, taková bouře ve sklenici vody. Několik lidí účastnících se CzFreeNetu vyslovilo na Lupě obavu, že firma VancoNet, stavitel komerční sítě WIA, bude mít „přednost“ ve frekvenčním pásmu. Za chvíli se ale ukázalo, že je to blbost a jen moc nevěděli, o čem psali. Praktických problémů zatím bylo málo a vždy se daly jednoduše vyřešit.
Dalším nástupem velkých může být i Cometa Networks, aliance IBM, Intelu a ATT s plánem 50 000 hotspotů. V roce 2003 se na trhu očekávají četná zemětřesení a trh se má konsolidovat. Kdo s kým a jak?
Česká republika je zatím daleko – WiFi sítí, zejména těch veřejných a komerčních, je tu jak šafránu. Situací v ČR se budeme vážněji zabývat asi příště. Je totiž docela veselá, ale na to jsme u nás docela zvyklí…
