Před čtvrtstoletím odstartovala služba Napster, která změnila svět hudby a filmu. Službu založili Shawn Fanning a Sean Parker a umožňovala pohodlné sdílení a stahování hudebních souborů. Do té doby hudební průmysl svorně tvrdil, že nic takového nemůže fungovat a lidé to nebudou používat.
Službu Napster hned první rok používalo přes 20 milionů uživatelů, v době jejího zrušení měla přes 80 milionů uživatelů. Ihned v červenci 1999 hudební průmysl Napster zažaloval a požadoval jeho zrušení, společnost pod tíhou soudních sporů vyhlásila bankrot v červenci 2002, když měla zaplatit 26 mil. dolarů (a později ji koupilo Roxio).
Napsteru nakonec nejvíce zavařila skupina Metallica. Její bubeník Lars Ulrich chtěl zjistit, odkud a jak se šíří jejich nehotová skladba I Disappear a skupině se podařilo šíření přes Napster a nelegální sdílení zmapovat. Kapela za to dostala naloženo od fanoušků, ale Ulrich se obhajoval: “Nikdy nešlo o peníze a chamtivost, ale o kontrolu. Nemám problém hudbu rozdávat, ale chci rozhodovat o tom, co rozdávat.”
Revoluce v digitálním šíření hudby se tím nezastavila, naopak začala. Apple případ využil jako odrazový můstek pro svou službu iTunes i iPody, na které hudební průmysl do té doby neslyšel. Později vznikly služby jako Spotify nebo Netflix, které přímo na digitální šíření médií navázaly.
Parker se později stal prvním prezidentem Facebooku, investoval do Spotify a založil Parkerův institut pro imunoterapii rakoviny. Fanning spustil chatovací službu Airtime, která měla otřesný ohlas kvůli nedodělanosti. V roce 2013 založil Helium Systems, decentralizovaný IoT systém s LoRa sítí placený tokeny. Firmě se zatím nijak zvláště nedaří.
Pro více kontextu doporučím přečíst můj článek Smutná čísla o smrti hudebního průmyslu z roku 2011 na Lupě.
