Když v roce 2007 na trh přicházel iPhone, způsobil revoluci a proměnil od základů trh. Když byl letos představen iPhone 5, řada komentátorů včetně mne prohlásila, že je spíše očekávaným telefonem (případně rovnou zklamáním). Čekalo se více. Jenže... co? Co by mohl nový iPhone (a obecně jakýkoliv mobil) mít, aby byl další revolucí v mobilech?
Nejprve se podívejme na to, proč byl revolucí iPhone v roce 2007. Především proto, že naplňoval očekávání skvěle ovladatelného zařízení umožňujícího komfortní přístup k internetu a nabízející "internetovou rozšiřitelnost", tedy svobodu, cokoliv si k němu přidat. Tu svobodu, pravda, Apple poněkud ohraničil, ale výsledky ukazují, že nikoliv ke škodě většiny zákazníků, kteří prostě hlasovali nohama (či peněženkou).
Zásadní bylo, že iPhone 2G (a ještě více pak 3G) naplňoval latentní potřebu, již existující, přítomné očekávání: lidé se chtěli z mobilu dostat na internet a to komfortně. Kdo si pamatujete mobily z roku 2006, dáte mi za pravdu, že to byly nebe a dudy. Měl jsem tehdá Nokia 6680 i Nokia N95, úžasné to mobily nabízející prakticky cokoliv, co měl iPhone, jenže ... jenže neovladatelné. Problém nebyl ani tak v technologii, ta byla povětšinou známa, ale ve zpracování ovládání. Právě do něj musel přijít průlom v podobě opravdu kvalitního dotykového displeje, který si Apple vyvinul na zakázku a jehož nedostupnost pro ostatní firmy handicapovala nadlouho napodobitele.
Otázka je, co je dnes latentní potřebou, kterou pociťuje značná skupina uživatelů a která není efektivněji saturována jinde? Vezměme si třeba tolik propagované NFC platby. Budou průlomem? Nemyslím si to. Již dnes, pokud stojíte na kase, můžete dostatečně komfortně zaplatit několika způsoby od hotovosti, přes kontaktní až po nekontaktní platební karty. NFC nepřinese nic zásadního navíc, ba dokonce vám neumožní zbavit se nošení peněženky. Není to průlom. A k ničemu jinému, co by se dalo považovat za klíčové, se dnes NFC nehodí či nepoužívá. NFC je něco, jako QR kód: vypadá to sexy, ale na nic to zatím není. Což neznamená, že na něco nepřijdeme, ale také to znamená, že řešení problémů, které umožňuje NFC v mobilu, lépe řešíme jinak.
Pokud se podíváte na to, co je dnes latentní očekávání, pak máme vlastně tři. Jsme spokojeni s internetem na většině smartphone, ale chtěli bychom následující:
- lepší vstupní zařízení
- lepší výstupní zařízení
- delší výdrž na baterie
Problém je, jak na to. Zatímco kapacitní displej Apple v roce 2007 byl jen vylepšením stávajícího řešení a jeho masovou výrobou, momentálně nemáme v dohledu zásadní průlomovou technologii pro lepší výstupní zařízení. Můžeme se bavit o AMOLED displejích atd, ale to pořád není ono, to jsou jen dílčí zlepšení. Potíž je, že bychom chtěli mobil, který by měl dostatečně velký displej, ale zároveň jej měl dostatečně malý, aby byl mobilní. I proto Apple laboruje se čtyřpalcovým displejem, protože větší zkrátka považuje za pádlo. Můžeme polemizovat, že bychom byli ochotni používat i větší, jenže jak kdo - já třeba ne. Řešením tedy zvětšování displeje není. Muselo by jít o něco s variabilní velikostí displeje. Jenže, jak na to? Vestavěný projektor? Zatím není praktický. Holoprojekce? Zatím není komerčně dostupná. A zdá se, že řešení tohoto požadavku ani není na dohled. Vědomí tohoto faktu je mimo jiné důvod, proč Apple tolik tlačí cloudové řešení. Cloudové řešení totiž můžete ovládat odkudkoliv a změna se projeví všude. To také znamená, že používáte vstupně-výstupní rozhraní, které vám vyhovuje (či ho máte k dispozici). Cloud je částečnou odpovědí na otázku, jak vyřešit problém vstupně-výstupního rozhraní.
To samé, co pro displej, platí i pro rozhraní vstupní. Dnes za něj považujeme především klávesnici, dotykový displej a hlasový vstup. Apple sázi na Siri, Google tlačí své Voice. Obojí je ale odpověď částečná, která se hodí hlavně v momentě, kdy nemůžete / nechcete používat ruce, ale jste SAMI. Což se v naší společnosti daří stále méně. Fyzicky jste sami už snad jen v autě, mentálně v posilovně, na joggingu, obojí je to, kam Apple se Siri míří a kde se Google zorientovává. Ideální, ultimátní odpovědí, které by mohlo důstojně vyšachovat klávesnici, cloud i hlasové ovládání, je snad už jen přímé propojení s mozkem. Vyšachování mechanických pomůcek, které jsou rozměrné a kladou nároky na lidskou motoriku, jež nezvládá tak rychlé přenosy dat (změřte si rychlost vaší řeči v Kb/s a zjistíte, že nic moc). Hloupé je, že i tyto způsoby propojení člověka se strojem jsou spíše v plenkách a do komerčního nasazení mají daleko.
Do třetice se zastavme u zdroje energie. Řada lidí se shoduje, že současné funkce chytrofounů jim vyhovují, až na výdrž baterie. Ono taky neustálé připojení do netu, surfování, svícení displeje, GPSkování atd, to dá baterii zabrat a večer je prostě prázdná. Jak zvýšit výdrž baterie a nezvýšit hmotnost?
První cestou je zvýšení energetické hustoty. To je něco, co se blbě dělá, ale je to už dnes realizovatelné a to je to, co Apple udělal s baterií iPhone 5 - do milimetru krychlového baterie nacpal více elektřiny. Jenže to je zlepšení spíše procentuální, než revoluční.
Druhou cestou jsou nové zdroje energie. Dlouho se mluví o lihových článcích, jenže jejich nevýhodou je nespolehlivost v rutinním používání. Není příjemné, když líh vycákaný z doplňovací patrony chytne na rozpáleném procesoru (a to se stává) nebo naopak se ucpe doplňovací mikrojehla a telefon nejde doplnit. Podobně problematické jsou solární články (málo efektivní, dlouho dobíjejí, rozměrné). Kam se podíváte, najdete řadu zajímavých přístupů k tomu, jak energii do mobilu dopravit, jenže všechny mají své velké ALE. I takové "bezdrátové nabíjení" mobilů, které představila Nokia ve své Lumii, má své podstatné zápory: není příliš efektivní (hodně elektřiny se "vypaří", což by nemuselo tolik vadit, ale hlavně to dlouho trvá), vyžaduje prostor navíc a je to další krabička, na kterou navíc musíte mobil položit. Nedá se dobíjet třeba když telefonujete. I proto řada lidí rychle přijde na to, že je lepší použít pro dobíjení USB kabel, než bezdrátové dobíjení, protože buďto si do práce pořídíte druhou krabičku a budete hlídat, kam pokládáte mobil, nebo máte smůlu. Záhy zjistíte, že bezdrátové dobíjení není komfortnější, než někdejší stojánky s integrovaným dobíjením, které dobíjely konektory na spodku stojánku...
S novým zdrojem energie je momentálně největší problém. Z řady přístupů nekristalizuje žádný, který by vypadal na rychlou a průlomovou změnu. Objevují se dílčí vylepšení stávajícího přístupu ukládání energie do akučlánků a přístupy, které přinášejí více výhrad, než odpovědí. Obecně řečeno je levné a kapacitní ukládání energie momentálně jedním z významných problémů lidstva, na který nemá dost dobrou odpověď. Nejenom pro mobily.
Sečteno a podtrženo, v současné době nevidím cestu, která by do mobilních telefonů přinesla zásadní revoluci, než ve výše uvedených třech oblastech. Pokud se podíváte na současné progresivní trendy, jako je cloud, dáte mi za pravdu, že pokud se prosazují, jsou částečným řešením jednoho (či více) z těchto tří postulovaných potíží. Vše ostatní je přirozený vývoj: více paměti, rychlejší procesory, rychlejší data. Ale ani jedno dnes nevypadá na zásadní limit. Pravda je, že rozpoznávání hlasu funguje tak, že se odesílá na servery v internetu, aby se nemusel zatěžovat lokální a nevýkonný procesor - jenže to je přístup, který funguje docela dobře. Poptávka po silnějších procesorech není tak vysoká, jako po chytrých řešeních - a hlavně po lepším vstupu, výstupu a zdroji energie.
Ty zatím nemáme.
Pokud chcete vydělat opravdu hodně peněz, prolomte tyhle otázky (a mě pak nechte o tom napsat knihu)...
Vidíte jinou potřebu, kterou bychom dnes s mobily obecně měli, nešlo o potřeby partikulární, ale sdílené velkou částí společnosti a kterou jsou neidentifikované? Hry - jedna z takových potřeb, je identifikovaná a silně rozvíjená v řadě zařízení... Jiné, než výše uvedené tři potřeby, se mi nepodařilo vymyslet a nezamítnout...
