Tento článek navazuje na úvodní kapitolu retranslací a na předchozí kapitolu věnovanou pasivním retranslacím. Pro pochopení mnohých termínů z této části musíte bezpodmínečně znát termíny jako WDS, AP, ad-hoc, Klient atd. vysvětlené v předchozích částech seriálu.
Aktivní retranslace
Aktivní retranslace jak už název napovídá využívá na retranslačním bodě další aktivní prvek (prvky). Ten přijme signál z bodu A, a pak jej zpracuje naprosto normálně, jako by byl sám klient, tj. očistí jej od šumu, byl-li frame přijat s chybou, je zažádáno o přeposlání, aniž by se signál dále posílal. Je-li vše v pořádku, signál je pak poslán dál buď druhým rozhraním (má-li aktivní prvek více rozhraní), stejným rozhraním (pomocí WDS, nebo režimem více klientů na jednom AP — viz dále) a nebo přes Ethernet na další bezdrátový aktivní prvek a z něj pak posláno na bod C.
Způsobů řešení aktivní retranslace je mnoho, každý má své výhody a nevýhody, zkusíme si je shrnout.
Aktivní retranslace s 1 AP
AP režim s jedním centrálním prvkem
Tento způsob je vhodný pro nejlevnější a nejsnazší řešení na menší vzdálenosti a s menší propustností. De-facto se jedná o standardní síť s přístupovým bodem (Infrastructure — viz předchozí díly seriálu), se dvěma klienty, na každé straně (A a B) jeden. Jak víte, není možné spojit bezdrátově dva přístupové body (vyjma režimu WDS, viz dále). Klienty tak musí být zařízení označované jako “bezdrátový klient” či “klientský adaptér” (wireless client), ať už třeba box s Ethernet rozhraním, tak třeba jen přes USB či PCI kartu připojený počítač. Jako klienta můžete ale použít i AP, který podporuje klientský režim (stává se tím vlastně běžným klientským adaptérem s Ethernet rozhraním). Na tento prvek je pak napojena směrová anténa libovolného typu s dostatečným ziskem. Protože spoje s retranslacemi se většinou dělají pro páteřní linky či pro movitější klienty, i zde bych doporučoval použít plné paraboly, které se dostaly na cenu srovnatelnou s ostatními typy antén, přitom ale s výrazně kvalitnějšími parametry danými technologickým řešením (viz díl 5.2 tohoto seriálu)
Přístupový bod může být kterýkoliv bezdrátový bridge nebo bezdrátový router. Na něj je připojena buď jedna anténa (všesměrová či sektorová, tak, aby její vyzařovací diagram obsahoval body A i C) a nebo můžete použít dvě směrové antény, které propojíte pomocí anténního slučovače — v tom případě ztratíte sice 3 dB, ovšem výsledná dosažitelná vzdálenost bývá větší (všesměrové i sektorové antény mají malý zisk)
Komunikace probíhá zcela jasně z prvku v bodě A, na prvek v bodě R, na něm se data obrátí a putují stejným rozhraním nazpátek. Z toho vyplývají výhody i nevýhody tohoto řešení
- výhodou je cena řešení, potřebujete jen jeden aktivní prvek, máte menší náklady na elektriku, rozvaděč atd.
- částečnou výhodou je rychlost zpracování u velmi malého počtu požadavků — pomalejší než u pasivní retranslace, ale rychlejší než u aktivní se dvěma prvky, kde se musí pakety převést přes Ethernet
- s nárůstem provozu ovšem výrazně stoupají prodlevy a klesá propustnost, každý paket je totiž poslán stejným rozhraním, tj. v době, kdy byl poslán jeden fragment, musí vysílací stanice čekat, než jej centrální prvek pošle stejným rozhraním druhé stanici a teprve potom může vysílat další fragment
- výhodou je i velmi snadný přechod na variantu s dvěma aktivními prvky v případě, že je vyžadována větší propustnost, bez velkých utopených nákladů
- jako výhodu lze považovat i to, že je využíván jen jeden frekvenční kanál
- spolu s body A a C se mohou připojovat i klienti, ovšem nelze jim pak přidělit vlastní segment a mohou způsobovat neplechu (dá se řešit prvky s podporou VPN) a ještě více zpomalují síť. Lepší je v tom případě připojit na Ethernet navíc AP vyhrazený čistě pro klienty.
- můžete na AP snadno připojit Ethernet kabel a poskytnout tak Internet v budově, kde je retranslace.
Aktivní retranslace s více prvky
AP režim se 2 aktivními prvky
Tento způsob je velmi podobný předchozímu co se týče podoby, výrazně se ale liší svými vlastnostmi a bývá nejčastějším způsobem řešení retranslace. Při tomto řešení není na retranslačním bodě jeden aktivní prvek, ale dva, které jsou propojeny Ethernetem. Existovaly i prvky se dvěma nezávislými bezdrátovými rozhraními — známé jsou AP-1000 a AP-2000, ty ale nejsou k sehnání a hlavně nemají díky klesající ceně význam. Jediný zajímavý je v tomto ohledu AP-4000, který je sice pekelně drahý, zato má neskutečné množství funkcí, nejlepší citlivost na příjem co znám, a možnost provozovat dvě (a díky VPN funkcionalitě třeba sto) nezávislé sítě standardů 802.11b, 802.11a a 802.11g na dvou bezdrátových rozhraních.
Ale zpět k tématu — každá dvojice prvku v koncovém bodě a prvku na retranslačním bodě (A → R a B → R) tvoří samostatnou síť (vlastně standardní Infrastructure síť s jedním klientem). Je tedy možné mít v centru jak klientské Ethernet adaptéry (a na krajích AP), tak adaptéry na krajích a uprostřed přístupové body, tak i “cik-cak režim” AP → klient → AP → klient (tučně je retranslační bod). Záleží na celkové topologii sítě a na dalších následujících prvcích, zvykem bývá umístit více problematické prvky co nejblíže poskytovateli (aby nemusel jezdit daleko v případě problémů), tj. první AP umístí u sebe a druhý většinou ke klientovi (který jej může na zavolání restartovat).
V klientském centru jsou pak vždy dvě směrové antény (existuje možnost i jedné a spojení přes slučovač, ale využívá se toho jen velmi sporadicky).
- cena řešení je mírně vyšší než předchozí řešení, ale ne tolik, aby to byla nevýhoda
- každý paket putuje postupně přes všechny prvky, nenastává tam žádné čekání, síť je tedy relativně rychlá
- vesměs se používají dva frekvenční kanály (případně jeden a odlišná polarizace), pakliže ale vyzařovací diagramy nezasahují do sebe (pozor na zadní a boční vyzařování u špatných antén typu síto či yagi), je možné použít i jeden frekvenční kanál a polarizaci
- spolu s body A a C se mohou připojovat i klienti, ovšem nelze jim pak přidělit vlastní segment a mohou způsobovat neplechu (dá se řešit prvky s podporou VPN) a zpomalují síť. Lepší je v tom případě propojit centrální prvky přes switch (mají-li jen jeden Ethernet port) a do něj připojit navíc AP vyhrazený čistě pro klienty
- můžete na AP snadno připojit Ethernet kabel a poskytnout tak Internet v budově, kde je retranslace
Aktivní retranslace s WDS
AP režim s využitím WDS
Tento druh aktivní retranslace je analogický k prvnímu řešení, také využívá jen jeden centrální prvek, ovšem na rozdíl od něj i na krajích (alespoň jednom) je AP. Tyto AP jsou pak propojeny bezdrátově pomocí “wireless distribution system” (viz předchozí díly seriálu).
- cena řešení je obdobná předchozím řešením, WDS jsou dnes vybaveny již téměř všechny prvky. Úspora ale může být při vícenásobných retranslacích (viz následující kapitola)
- rychlost zpracování bývá pomalejší než předchozí varianty, WDS je značný žrout
- výhodou je i velmi snadný přechod na variantu s dvěma aktivními prvky v případě, že je vyžadována větší propustnost, bez velkých utopených nákladů
- musí být v celé WDS síti využit jen jeden frekvenční kanál (tj. když za sebou budete mít hada z pěti sériově WDS propojených AP, celá tato síť bude využívat jednu frekvenci).
- lze propojit jen 5 AP na jiný AP pomocí WDS režimu (kvůli propustnosti se ale nedoporučují více než 2)
- spolu s body A a C se mohou připojovat i klienti, kteří jsou na vlastním segmentu, i tak ale zpomalují síť. Lepší je v tom případě připojit na Ethernet navíc AP vyhrazený čistě pro klienty.
- můžete na AP snadno připojit Ethernet kabel a poskytnout tak Internet v budově, kde je retranslace.
- můžete mít v celé síti jen jeden prvek, síť je tedy snadno spravovatelná
Další možné topologie a závěr
Probral jsem tři nejčastější řešení, zbytek jistě zvládnete sami. Můžete využít i ad-hoc (peer-to-peer) režimu bez přístupových bodů (viz přechozí části seriálu), rozhodně bych to ale z bezpečnostních a managovacích důvodů nedoporučoval. Potřebujete-li udělat řešení přes více retranslací, potom můžete mít na každém druhé retranslaci první způsob a na ostatních druhý (tj. klient → AP → klient + AP → klient — tučně jsou zvýrazněny retranslace, klient + AP znamená, že jsou propojeny Ethernetem), nebo můžete využít čistě druhého řešení (tj. klient → AP + klient → AP + klient → AP nebo AP → klient + klient → AP + AP → klient a nebo jiná kombinace) a nebo i WDS režimu (AP → AP (WDS) → AP (WDS) → klient).
Potřebujete-li z některého bodu síť rozvětvit, můžete připojit na Ethernet rozhraní další bezdrátový prvek a postupovat analogicky dál, nebo využít opět WDS režimu a připojit další AP a nebo vytvořit topologii tak, aby byl v daném bodě AP (jak vidno z předchozí ukázky, přehazovat to lze libovolně), a pak můžete na daný AP připojit dalšího Ethernet klienta.
To je vše, co mě k problematice retranslací napadá, máte-li jakékoliv dotazy, dejte vědět v diskusi a zodpovím tam, nebo aktualizuji článek či napíšu pokračování.
