Chce Evropská komise skřípnout internetové vydavatele nebo novináři vypustili kachnu?

Patrick Zandl · 20. září 2005

Když jsem si dneska přečetl článek na iDNESu s nadpisem Novinám klesá náklad, EU zvažuje regulaci internetu, byl jsem v šoku. A stejně jako ostatní diskutující jsem začal nadávat na ty kretény v Evropské komisi. Pak se mi to rozleželo v hlavě a pravil jsem sobě, že k tomu nelze mlčet. Našel jsem si kontakt na zmíněnou komisařku Viviane Redingovou (info o ní zde) a rozhodl jsem se zatelefonovat ji svůj názor a vyřknout jej slovy, jenž nenaleznete ve slovníku spisovné evropštiny.

Jenže ještě před tím, než jsem jí opravdu zavolal, jsem našel odkazy na původní materiály, ne ty přežvýkané agenturami a novináři. Je to zajímavé, možná té angličtině a němčině rozumím trochu jinak, jenže se mi zdá, že Viviane Redingová, komisařka pro média a informační společnost, řekla něco maličko jiného, než vydedukovali novináři. Dokonce bych neváhal soudit, že někdo jednoduše a prostě špatně přeložil agenturní zprávu či se neobtěžoval podívat ke zdroji.

Tak především jí zřízená Pracovní skupina pro záležitosti médií konstatuje, že média jsou významnou součásti evropského průmyslu a mají nezastupitelný vliv na informovanost veřejnosti, to je fakt. Také konstatuje, že jako každý evropský průmysl si i tento zaslouží popdporu. Je zajímavé, že agenturní zpravodajství zmiňuje regulaci internetu, z materiálů EK není nic takového, co bych pod pojmem regulace chápal - jako licencování nebo omezování internetových médií – vůbec patrné. Evropské komisi zřejmě neuniklo, že provoz serveru Marigold lze během pár minut přemigrovat do seyschelské společnosti, ostatně máme na těchto ostrovech i své ambasadory, kteří rádi internetovým médiím vyjdou vstříc.

Redingová si povšimla několika témat, jež bych spíše než regulací internetu nazval připomenutím samozřejmého: 1) autorských práv (na které se obecně na internetu hodně kašle, rozvádět netřeba) a 2) zodpovědnosti autorů. Zodpovědnost autora za obsah, tím se nemyslí výkřiky do diskuse, ale určité ručení za obsah na internetu (a samozřejmě i jinde) publikovaného materiálu.

Redingová tím připomíná jednu jedinou věc: pokud online média chtějí rovnoprávnost s papírovými, musí kromě výhod dostát i povinnostem. Tím se myslí zákonná ustanovení týkající se práva na odpověď, ochrany autorského materiálu a dalších ustanovení, která se týkají tisku. Mimo jiné i zákony týkající se provázání vydavatelů s jinými společnostmi a křížového vlastnictví médií. Je zajímavé, že zrovna tuhle pasáž novinové články vypustily úplně, ačkoliv podle mne zrovna tohle je velmi zajímavý bod, protože legislativní úpravy EU zapovídají křížové vlastnictví médií v případě určitého podílu na trhu a pokud by do tohoto bylo zahrnuto i vlastnictví internetových médií, mohlo by to znamenat určité změny na trhu a troufám si také tvrdit, že pro řadu internetových serverů značné změny a pro některé i ulehčení života.

Přijde mi, že aktivita Evropské komise byla novinami podána velmi zploštěle. Těžko říci, zda šlo o zploštění účelové, či z neznalosti. Podle toho, co jsem četl z oficiálních materiálů, EK nehodlá internet omezovat, pouze požaduje, aby práva a povinnosti online i tištěných médií byly rovnocenné. O tom, co bude těmito právy a povinnostmi bude pracovní skupina jednat ze zástupci tisku a později i se zástupci online médií.

Je také s podivem, že novinová zpráva zmínila podporu, kterou hodlá pracovní skupina věnovat tištěným médiím a jejich dalšímu šíření a využívání, zatímco podporu, která bude věnována online médiím, přešly tyto zprávy mlčky. Pracovní skupina totiž pracuje na plánech podpory nízkonákladového přístupu k online médiím formou digitálního papíru nebo čteček, má se zasadit o popularizaci e-knih atd – abych byl přesnější, má tyto cesty prozkoumat a vyhodnotit.

Abych citoval základní myšlenku doslova:

<blockquote><p> „First, publishers need to overcome the idea that “content is free” on the internet. Internet and the web will always offer a “Digital Commons” where anyone can publish an item and make it freely available. But unless consumers pay for commercial content (which includes music, movies, and printed press content), the supply is likely to dry up. Developing that market place is a core challenge, and attractive business models with user-friendly pricing and access technologies are essential to success.“</p>

</blockquote>

Možná se pletu, špatně jsem si to přeložil já nebo to zle pochopil, ale přijde mi, že panika je předčasná a noviny dělají z komára velblouda. Podobně jako v případě VoIP prostě EK konstatuje, že podmínky v obou příbuzných oborech mají být stejné a že je třeba zjistit, jak se toho dosíci. Kromě toho bych rád poznamenal, že většina zákonů, která platí na tištěná média, se vztahuje i na média digitální. Jen si to ne každý uvědomuje.

PS: Není tu nějaký inteligentní web nebo weblog, který by se díval, jestli ty předpisy EU, kterými nás vláda mlátí po hlavě, opravdu existují a říkají, co vláda tvrdí, že říkají? Aby to pořád nebylo jako s těmi reflexními značkami...

Odkazy:

Chcete tyto články emailem?

Twitter, Facebook, Opravit 📃