Vždy jsem o bolesti soudil toliko, co stanovuje samurajské heslo: bolest je výsada samuraje umožňující mu uvědomit si vlastní bytí. S tímto heslem jsem i vydržel nějakých devětadvacet let svého života, opovrhujíc dobrodiním léků na utišení bolesti. Až těsně po svých narozeninách jsem seznal, že samurajská hesla nemusela odrážet realitu návštěvy zubaře a čištění zubních kanálků, protože v té době obnášel zubař totéž, co dostat kladivem do huby, tedy situaci samuraji známou a zvládnutelnou.
Moje zubařské peripetie jsou vcelku nezajímavé, snad jen si pamatujte, že když zubař řekne "nebudeme to umrtvovat, potřebuji vidět, až budete reagovat", znamená výraz "reagovat" činost vyvolanou zabodnutím pilníčku kamsi do zubního nervu. Co budete dělat, nechám na vás, ale první signální soustava bude nepochybně rychlejší než jakákoliv logická úvaha.
A nyní k meritu věci. Poté, co jsem vyzkoušel všechny možné léky na tišení bolesti a poté, co mne doktorka šetrně upozornila, že Ibuprofen nesmím konzumovat po deseti najednou, ale max čtyři za den, natož se pak dojídat Valetolem, se považuji za znalce léků na bolest (vyzkoušel jsem většinu toho, co je v prodeji, vyjma těch nejjemnějších). A jeden bych vám chtěl opravdu vřele doporučit - je úplně nový, ještě se v lékárnách zle shání a jmenuje se Ceeoxx. Funuje nějak jinak a funguje naprosto perfektně s jedinou tabletkou. Jeho nevýhody jsou tři: je drahý (doplácí se stovka na krabičku s pěti tabletkami), je na předpis a zle se shání. Sám jsem ho dostal až v páté lékárně (na IP Pavlova) a to už bylo na čase, návštěvy šesté lékarny bych se už asi nedožil.
Pokud se výrobce jednou rozhodne psát k němu do reklamy nápis "tisíce děkovných dopisů", tak s tím mým může rozhodně počítat.
