Dita už nějakou dobu varovala, že dostala pozvánku na módní přehlídku a že by se na ní měla zjevit. Dlouho jsem situaci podceňoval, až mi včera z jejích dotazů, kdy že dorazím domů došlo, že se očekává, že ku zjevení bude zapotřebí moje přítomnost. Módní přehlídku jsem viděl jedenkrát v životě v Paříži od Kenza (a to ještě díky tomu, že tam Nokia představovala 8210, jinak bych tím byl nezasažen) a měl jsem na ni nejlepší vzpomínky.
Pamatuji si, že už tehdy jsem problém, co si vzít na sebe, vyřešil šalamounsky - pozdě jsem se vrátil z důkladné prolézačky Paříže, takže jsem měl na sobě rozervané džíny, vytahané tričko Mobil serveru a tenisky traktoračky. Když se scházeli všichni ti lidé z Nokia presentace, chtěl jsem se studem propadnout, všici byli v obleku, ale když jsme dorazili na Kenzo přehlídku, vypadali tam všichni ti osakovaní a naleštění pánové jako místní číšníci, zatímco já jsem vypadal jako světák, který pochopil, o čem je Paříž. Dodnes mi ten podraz mnozí nemohou zapomenout.
Proto jsem se důkladně Dity přeptal, co si mám obléknout. Pravila, že něco slušného a tak jsem ze skříně vytáhl své nejlepší kalhoty, košili, luxusní svetřík a přeleštil jsem polobotky. Když jsme na přehlídku dorazili přesně v osm, udělal jsem tu chybu, že jsem se Dity zeptal, jak v tom zapadám. Dita se na mne podívala a ujistila mne, že vypadám jako teplý ruský mafián, kterému to tady patří. Ujistil jsem ji na oplátku, že ona zase vypadá, jako by si myslela, že jí to tady prodám... Šatnářka nevěděla, co si má o nás myslet.
Módní přehlídka měla začít v osm, pět minut před devátou hlásili, že za patnáct minut začínají. Vtom se otevřely dveře (bylo to v JetSet baru na Andělu) a dovnitř plavným krokem vešel stařík, v ruce pohupoval motorovou pilou a tvářil se, že ho zpoždění opravdu hodně míchne. Soucítil jsem s ním, protože zatímco Dita lehce konverzovala o módě, já se nudil a snažil se nevypadat jako teplý mafián. Pak stařík zmizel v zákulisí a já jsem mu fandil. Škoda že jsem v tom rambajzu nezaslechl, jak s pilou úřaduje.
Ve tři čtvrti na deset (čtvrthodina je evidentně dost relativní pojem) začaly na pódium přicházet první modelky. Scenérii uváděla nějaká dáma v kostýmu červené karulky, k němuž Dita podotkla, že ho jistě zapůjčili ze sadomaso salónu. Následovala nějaká scénka, kterou jsem nepochopil, protože už si řada modelek předávala motorovou pilu. Byl jsem dojat. Šlechetný stařík, můj favorit, patrně podlehl infarktu, když s motorovkou třídil zrno od plev. Jedna slečna se snažila s motorovkou zapózovat, ale bylo vidět, že ji drží v ruce poprvé, takhle by si sama provedla rozsáhlou lobotomii.
Pak už motorovku uchvátil jakýsi mladík symbolizující snad vlka. A šmik, jolku v květináči tou motorovkou uřízl. Hezky to chlapec zvládl.
Co se samotných modelů týká, byl to docela úzký průřez zbožím z vietnamské tržnice. Střídala se jedovatě zelená proužkem s černou - většinou v pyžamovitém střihu, pokud už někdo chtěl uchvacovat, pak byl v červené kožence zapnuté až ke krku. Jestli byli v obecenstvi nákupčí Státního podniku České lesy, nepochybně si tu našli výbavu jak pro hajného, tak pro lesáky na těžbu dřeva. Sdělil jsem toto poznání Ditě. Ta se tomu smála, méně už pak nějaká paní, co stála před námi a podle toho, co měla na sobě, ty modely asi navrhovala.
Nene, nestanu se kritikem moderních módních směrů, zůstanu u telekomunikací. Když už nic jiného, začínají tam přednášky a tiskovky včas...
