Téma dnešních chytrých telefonů zní: spolehlivost versus rozšiřitelnost. Existuje mezi těmito dvěma nároky kauzální spojitost? Před lety Microsoft prohlásil, že valnou řadu nestabilit Windows způsobují špatně napsané programy a ovladače třetích stran. Docela bych mu to věřil, protože momentů, kdy mi systém zbuchl po zapojení scanneru, bylo dost (a Billovi také alespoň jednou). Příznivci jiných systémů namítnou, že kvalitní operační systém je napsaný tak, aby jeden blbý ovladač neshodil celý systém. Opravdu takhle rozsáhlou ochranu mohou mít relativně kompaktní systémy chytrých telefonů?
Pamatuju si jeden ze svých prvních GSM telefonů – Philips Fizz, léta páně 1996, mobilní pravěk. Ta mrcha se sama vypínala, jednou za čas, neznámo proč. Chyba firmware. Obrovský průšvih, ostuda největší, přetřásalo se to, RadioMobil tehdy odmítal další Philipsy kupovat. Z dnešního pohledu banalitka, protože dneska se smartphone samy rebootují, firmware telefonů mají hromadu chyb, často se táhnoucích přes několik modelů. Telefony jsou v tomhle dnes už jako počítače. Mají své chyby, mají své antiviry a není daleko doba, kdy budou mít i své antispam a spyware programy.
Nedávno jsem měl v ruce BlackBerry od T-Mobile a první věc, která mne na tomhle zařízení zarazila, byla rychlost a spolehlivost. Zmáčkli jste tlačítko a ihned se otevřel email. Ne jako na mojí Nokia 9500, kde se přesýpají hodinky, ne jako na smartfounu od Sony Ericsson, kde to také chvilku trvá,než se otevře. Prostě tam byl IHNED zobrazený. Ať jste jak jste přecházeli mezi úlohama, BlackBerry to zvládal okamžitě. Pochopil jsem, proč ho korporátní zákazníci tak preferuji. Skvělé, báječné – odladěný a stabilní. Opravdu? Nebo je cenou za takovou odladěnost také to, že BlackBerry už nemůžete příliš rozšiřovat a když, tak o programy odkontrolované výrobcem?</p>
Stojí otázka pro chytré telefony tak, že pokud je chcete spolehlivé a svižné, dostáváte do rukou vlastně uzavřené řešení (otevřené jen souborově, nikoliv možností dohrání dalšího software), což výrobci umožní plnou kontrolu? A naopak, pokud chcete libovolně rozšiřitelné řešení, kam si můžete dohrávat poslední software, musíte se smířit s tím, že občas takový počítač či mobil zhavaruje?
Nemám na tuhle otázku definitivní odpověď – zatím se mi jen prostým pozorováním zdá, že taková spojitost tu prostě je. Operační systémy pro chytré telefony jsou ze spousty důvodů napsané tak, že na úrovni OS nenabízejí velkou ochranu před nekorektními ovladači a software, vlastně nabízejí jen knihovnu funkcí a už nezkoumají, co se stane s nevhodně zavolanou funkcí.
Je problém v možnostech, které Smart OS mají? V tom, kolik paměti a procesorové síly mají jejich hostitelé? Nebo jde o marketing, kdy někdo slepil pár kousků kódu, nazval to operační systém a rychle to uvedl na trh, aby zaujal patřičnou pozici a díl tržního koláče s předpokladem, že kdyby se to náhodou chytlo, tak to dopiluje? A už nedopiloval, protože požadavky jsou stále někde jinde prioritnější? Nebo už z principu nelze vyšší vrstvu ochrany před běžícími aplikacemi nebo ovladači vůbec používat, i když teorie OS říká, že možné to je?
Jen poznámka na závěr: ne, problém není jen v PocketPC a Symbianu. I mobilní implementace Linuxu jsou náchylné k haváriím a open source v tomhle evidentně není řešením. Tenhle problém netrápí jen Microsoft a Symbian fórum…
