Víkend byl ve znamení systémových změn domácí sítě. Ačkoliv mám doma instalované WiFi, pro připojení Ditiny pracovny se nepoužívá, protože prostě tak daleko nedosáhne, pracovna je vlastně nejdále od přístupového bodu. Zvažoval jsem zapojení WDS, ale přišlo mi trochu luxus mít v bytě dva routery, nehledě na to, že bych je musel někam dát a nějak šikovně zamaskovat, aby náš byt nevypadal jako laboratoř StarTreku. Ditina pracovna byla zatím připojena přes PowerEthernetové adaptéry, tedy přes elektrickou rozvodnou síť. Asi pamatujete, když jsme se tu s Texem v diskusi dohadovali, zda jsou ty Powernety šmejdy, které jsou k ničemu. Tři dny poté, co jsem vyhádal, že je to seriosní technologie, mi podruhé odešla dvojice adaptérů, takže mám v Corinexu celkem čtyři zářezy na pažbě a to mi ještě nezačal ani druhý rok záruční lhůty. Dobrý signál, že je třeba s touhle technologií se rozloučit (Tex bude mít radost, že na jeho slova došlo).
O víkendu přišel pokorný návrat ke strukturované kabeláži. Celá záležitost měla dva základní body: 1) kde uzmout krimpovací kleště a kabel 2) kudy ten kabel natáhnout, abych nemusel moc sekat do zdi.
Bod jedna chvíli vypadal zajímavě, protože firemní kabeláž se potuluje někde v Novém Boru, bůh suď, co tam dělá. Naštěstí se ve středu stavil Adam, který s sebou ve vozidle pravidelně vozí všechno k zasíťování menšího sídliště plus provizornímu zřízení menší metropolitní bezdrátové sítě. Na otázku, zda s sebou náhodou nemá i kleště a kabel, s přehledem odpověděl, že to jistě má, vždyť jel do Brna a nikdy nevíte, kdy se na dálnici mohou kleště a kabel hodit. Zkonfiskováno :)
Bod dvě byl slabším momentem celé akce. Ponejprv jsem zašel na konzultační návštěvu k Vrecovi, an právě investoval do domácího kina a asi desítka techniků běhala po jeho bytě a montovala tam padesatero reproduktorů, plátno, projektor a řadu dalšího. Poté, co mne Vreco uklidnil, že po domácím kině konečně příjdou na řadu lustry, aby se v pokoji dalo svítit, jsem očumoval, jak technici staví. Ejhle, měli moc fikanou věc - rohové lišty. Ty mají trojůhelníkovitý průřez, dají se do rohu, který tím zkosí a nejsou prakticky vidět.
Jenže problém doma je, že pracovny jsou v patře, k čemuž je rohová lišta na nic, leda bych chtěl zalištovávat celou chodbu a schodiště. Což jsem demokraticky usoudil, že nechci.
Nakonec mne přeci jen osvítilo. Ukázalo se, že nejvýhodnější bude protáhnout kabel větracím otvorem ven, přikurtovat jej k okapu a táhnout jej nahoru na terasu. Na terase se bude muset ještě zalištovat, ale na terase to nevadí, pak větracím otvorem dovnitř a jsme s kabelem v pracovně.
A tak ethernet slavnostně dorazil do patra a bezdrátová síť zůstává jen pro notebook pro případ, že by jej ještě někdy opravili.
Jsou to malá, leč slavná a důležitá vítězství ... :)
