Apple během druhé podzimní technologické show představoval své novinky, tentokráte ze světa hardware. Na akci svolával sloganem Hello again, přičemž právě slovo Hello naznačovalo, že si od představení firma slibuje zlom. Poprvé takto Apple lákalo technomaniaky v roce 1984, když představovalo platformu Macintosh 128K, podruhé o třináct let později pro platformu iMac a návrat Steva Jobse do Apple. I proto byla očekávání veliká.
Dlužno říci předem, že odezvy jsou spíše rozporuplné. Apple představilo novou modelovou řadu MacBook a MacBook Pro 2016, přičemž většina změn plyne z přirozeného vývoje hardware. Samozřejmě jsou použité výkonnější procesory, disky atd. Zásadních změn je málo. Tou první a méně patrnou je použití jasnějšího a kontrastnějšího retina displeje, což je popravdě pro práci s notebookem velmi příjemná změna.
Viditelnou změnou je Touch Bar - dotykový OLED displej na místě funkčních kláves, který lze ovládat z aplikace a kontextově mu přiřazovat obsah a funkce. Slouží tedy jako programovatelná funkční klávesnice. Součástí Touch Baru je také Touch ID, tedy možnost rychlé autorizace uživatele otiskem prsku. Obojí je zajímavé, ale ještě se u toho zastavíme.
Třetí změnou je čistka v portech. Doposud byly MacBook Pro osazené řadou různých portů včetně čtečky SD karet, nová modelová řada ale ponechala jen dnes stále málo rozšířené porty USB-C a mimo Apple prakticky nepoužívané (byť standardní) Thunderbolt porty. Zajímavostí je, že porty jsou kombinované, lze přes ně připojit jak zařízení pomocí USB-C tak pomocí Thunderbolt 3 (a nižší samozřejmě). Plnou rychlost Thunderboltu nabídnou ale jen dva porty, přes všechny je ale možné napájet zařízení i případně dobíjet notebook. Z rozhraní už je k dispozici jen standardní audio-jack.
Z každé strany dva USB-C porty, z jedné “zastaralý analogový” audiojack.
Apple netrpí sentimentem k rozhraním
Že Apple netrpí sentimentem k zastarávajícím rozhraním, se ví dávno a že řadu rozhraní na svých počítačích pročistí, se čekalo. Ono od doby, kdy MacBook Pro vážil tři kilogramy, váha jeho následovníků klesla na polovinu, stejně jako jejich tloušťka, takže každý kousek prostoru se hodí. Jenže po pravdě řečeno, dříve tyhle čistky budily dojem větší promyšlenosti. Tak například, pokud letos upgradujete svůj Apple hardware a pořídíte si nový iPhone 7 a MacBook Pro, nebudete moct iPhone dobíjet přes počítač, ani si jej připojit kabelem, dokud si nekoupíte nový kabel. Stejně tak sluchátka dodávaná k iPhone 7 si do MacBooku nezapojíte. Není to nic, co by neodstranila další obrátka na kreditce, jenže tím to teprve začíná. Stejně tak budete muset pořešit veškerá svoje starší zařízení, buďto k nim seženete novou kabeláž, nebo si pro jistotu budete s notebookem nosit další redukce na USB-A. Zarážející je přinejmenším to, že se firma neobtěžovala v nabíječkách pro iPhone použít kabel USB-C místo áčkové verze napojený na proprietární konektor Lighting, přičemž tento kabel by byl následně v novém MacBooku použitelný.
Stejně tak odříznutí SD karet v době, kdy jsou ve fotoaparátech standardní, je u profesionálního zařízení na škodu. Ano, je to řešitelné redukcí, jenže tím také opadá univerzánost, jakou se MacBook doposud chlubil, když s ním bylo možné bez přibalování nejrůznějších krabiček obsloužit široké pole úkolů.
Tohle je přehlídka kabelů a cen, které byste museli zaplatit, abyste měli k dispozici stejná rozhraní, jaká jsou obsažena na MacBook Pro 2015 …
Jinak jsou samozřejmě výkony Thunderbolt 3 a USB-C impresivní. Je skvělé, že můžete připojit dva 4K displeje nebo jeden 5K. Snad jen je závadou, že Apple je přestalo vyrábět a v nabídce jsou jen ty od LG (ale zase jsou skvělé).
Na internetu již kolují vtípky založené na faktu, že nejrychleji rostoucí nabídka od Apple je v oblasti redukcí a kabílků, protože pravda je, že k Thunderboltu se dá připojit ledasco (třeba DisplayPort) přímo, jenže k tomu potřebujete tu správnou koncovku.
Ve výsledku tedy k profesionálnímu zařízení je třeba dokoupit řadu koncovek a udělátek, abyste mohli obsloužit to, co jste dříve byli zvyklí obsluhovat. Třeba kartu z fotoaparátu či kamery. A především (a to je pro mnohé nejvíce nepříjemné) pamatovat na to, že ty správné kabely musíte mít s sebou.
Je Touch Bar ta přelomová změna?
Na obrázcích vypadá Touch Bar s Touch ID jako skvělá záležitost. Úzký displej přes šířku klávesnice funguje jako dodatečná a programovatelná klávesnice v kontextu konkrétní aplikace. Nevýhod je několik.
První je finanční. Touch Bar najdete jen u dražších MacBooků, ty levnější jej nemají. Za nejlevnější třináctipalcový MacBook Pro s Touch Barem dají američané 1800 dolarů, za patnáctku 2400 dolarů.
Druhá nevýhoda je praktická. Při psaní všemi deseti není šance Touch Bar ovládat po hmatu, musíte se na něj podívat. Apple argumentuje tím, že vývojáři stejně stále čučí na klávesnici i displej, ale neuspokojí to každého. Natož ty, kteří si koupili externí displej i klávesnici a jsou zvyklí mít notebook v práci zavřený.
Třetí nevýhoda je psychologická. Krom toho, že takovéhle externí displejoklávesnice se v minulosti zkoušely a neuspěly, což Apple umí dokonale zlomit skvělým zpracováním i marketingem, může se to mnohým zdát málo. Příliš malá blbůstka na tolik povyku. Pravda také je, že za těch pár dní se objevily nejrůznější a velmi protichůdné odezvy. Nic z toho ale taky neznamená, že by Touch Bar neměl uspět, na to je Apple příliš silný a je příliš brzy jej hodnotit. Dobře to ale komentoval někdo v diskusi: po dlouhé době není novinka Apple z ranku těch, o kterých by se dalo prohlásit “wow, na to jsem dlouho čekal”.
Cena a nabídka
Výše uvedené nelze zasadit do kontextu bez řeči peněz, přičemž se budeme držet dolarů, neboť prodeje v Česku nejsou pro Apple podstatné. Už jsme si řekli, že Touch Bar bude jen v dražších modelech a nejlevnější MacBook Pro začne na 1500 dolarech. Co ale stojí za pozornost, je ostentativní ticho kolem modelové řady MacBook Air. Ta dnes začíná na 1000 dolarech, ale také už delší dobu čeká na upgrade, přičemž dosti koliduje s dnešními MacBooky. Dříve totiž modelová řada Air byla řadou lehkých počítačů, které se vešly do dvou kilo váhy a spíše blížily jednomu, měly ale očesanější hardware. Jenže dnešní MacBook se vejde do kila, Pro verze pak do 1,4 kg, to vše za příplatek 300 resp. 500 dolarů k ceně nejnižší verze MacBook Air. Plyne z toho jediné, Air už není lehký počítač, ale levný počítač, svým způsobem vstupní model do nabídky notebooků Apple. Úvaha, že jej Apple pohřbí, je tedy navýsost logická, jenže až se tak stane, bude muset Apple přecenit základní MacBook nebo odpískat vstupní model, přičemž notebook pod tisícovku by firma nenabízela poprvé po dlouhé době. A zřejmě by jí to zkomplikovalo situaci na americkém trhu, kde prodeje MacBooků do školství ohrožují ChromeBooky.
Pravda ale také je, že na školství se Apple snaží cílit prostřednictvím iPadů a jejich Pro verzí. Pravda je, že běžnou školní práci takový počítač obslouží efektivně a to je možná důvod, proč je Apple stran cenové revoluce ve své nabídce notebooku stále dost v klidu.
Na druhé straně tím ale Apple opouští velkou část svých dosavadních příznivců. Velké části freelancerů, kteří nevytvářejí věci vyžadující značný výpočetní výkon, totiž řada Air vyhovovala. Jak výdrží, tak především cenou a samozřejmě pohodlím Mac platformy. Když by nyní měli při nejbližším upgrade sáhnout do kapsy o 300, spíše ale o 500 dolarů dráže, budou přemýšlet a možná je uloví některá z nových kampaní lákajících na Windows 10. Ne náhodou představil Microsoft své nové počítače Surface pouhý den před Applem. Jasně, jsou moc hezké, jak Surface Book, tak Studio - a asi mohou konkurovat MacBooku či iMacu, pokud se smíříte s Windows namísto macOS. Jenže také nejsou levné, po pravdě řečeno nabízejí spíše za stejné peníze mírně větší papírový výkon a uživatelé Macu jsou obeznámeni s tezí, že výkon pod Windows není totéž, což pod macOS.
Boj ekosystémů
Opustit Mac není dnes nijak jednoduchá volba a ukazuje se, že averze ke ztrátě je u uživatelů značná. Nejde ani tak o již provedené finanční investice. Hudbu i filmy by bylo možné používat i v iTunes pod Windows, řada uživatelů by je prostě oželela nebo stáhla a šíření služeb jako Spotify nebo Pandora je většiny těchto starostí zbavuje. Jde spíše o mentální náklady na přechod a fakt, že řada software, na který jsou uživatelé Macu nebezpečně zvyklí, na Windows prostě nemá obdobu. Za všechny jmenujme extrémně návykové aplikace Omni Group či grafický Sketch. Řada jednoduchých utilitek na Windows neexistuje, nebo jsou neuspokojivé, jako třeba nástroje pro evidenci času či na Mac platformě došly své slávy a lze se obávat, zda mimo ni také tak “pofrčí”, jako třeba nerozptylovací editory typu iA Writer (ano, Write! se mu blíží) či vývojářské produkty, kdy paradoxně i vývoj pod Windows, natož pro Mac a Linux. Naopak řada jiných produktů je multiplatformních a výrobce umožňuje bezplatný přechod nebo jde o cloudové služby, ke kterým by mohl stačit prohlížeč webu.
Vidím to ostatně sám na sobě. Letos na jaře jsem potřeboval vyřešit neuspokojivý stav počítače v pracovně, kde je desktopový iMac z roku 2007 a fungoval tak pomalu, že to bylo neúnosné. Jelikož jde o počítač, kde se jen zpracovávají domácí fotky a kde píšu, nechtěl jsem investovat do nového, nakonec vyhrál upgrade paměti na 6GB RAM (maximum) a výměna disku za SSD. Zlepšení je skvělé, jenže na nově vydaný macOS Siera už neupgraduji, což znamená, že postupně se mi začnou rozcházet verze používaných programů s hlavním počítačem v práci a bude potřeba řešit náhradu. Na používanou práci by mi ale stačilo nějaké NetPC umožňující používat webovou iWork suitu, rovněž webové Google Apps a další převážně webové služby. Nabídka takových řešení je překvapivě malá, Chrome OS v Česku Google podporovaný prakticky není, což může přinášet problémy, navíc nabídka nenotebookového hardware je malá. Variantou jsou klony Androidu jako Remix OS nebo linuxové light distribuce, kde mi zase chybí ucelené řešení. Naopak nějaká lehčí verze Windows 10 fungující především jako bootloader pro prohlížeč a koexistující služby neexistuje, ačkoliv na tu by hardware byl.
Zdálo by se, zda není čas přemýšlet o šancích pro Windows 10. Pravda je, že Microsoft se v posledních letech snaží vystoupit ze stínu firmy bojující o trh nečestně a podivnými způsoby a znovu začíná být vnímán jako inovativní. Zatím je ve vleku systému, který byl starý a nevhodně navržený už v době, když byl nový. Jenže vždycky, když se musím ponořit do správy počítače ženy nebo dětí, kde vládnou Windows 7 a 10, vzpomenu si, proč jsem odešel. Ano, mnoho věcí se vyřešilo, ale také se vynořily problémy nové, například omračující nekonzistence ovládání mezi verzemi programů táhnoucí se od XP přes sedmičky až po desítky. Jistě, že za ni nemůže doslova Microsoft, je to věc výrobců programů, ale je to pro mne velmi nepříjemné a nutno dodat, že ta samá nekonzistence se táhne i produkty Microsoftu včetně samotných systémových nastavení.
Fašismus v UX je svobodou v práci
Ve výsledku jsem došel k názoru, že ačkoliv mám výhrady k přístupu Apple, je třeba uznat, že právě jeho tlak trh sjednocuje. Naprostá většina programů i třetích stran má velmi konzistentní ovládání, jež si Apple vynucuje. Stejně tak hardware přechází na nová rozhraní velmi rychle, s vědomím toho, že kdo nenabídne nová rozhraní dost rychle, na toho se zákazníci Apple budou muset vykašlat.
Zřejmě i to je důvod, proč zákazníci nakonec příplatek za produkty Apple zaplatí a všechny změny podstoupí. Ušetří jim to čas i účty za psychologa. A zatím vždy je dovedly někam napřed.
Zdálo by se, že po dvaceti letech moderního soupeření Microsoftu a Apple nebude pro Microsoft těžké tuhle příležitost rozpoznat a podchytit. Že neustálá bombastická zlepšování Windows povedou k něčemu podobnému, jenže tohle dotahování nemá Microsoft v DNA, alespoň zatím. Je dobré si připomenout, že nikdo z výrobců notebooků nebyl schopen na nástup MacBooků reagovat a když trh válcoval Air, byl to až Intel, kdo dokopal ostatní k tomu, dělat hezké a kompaktní notebooky. Do té doby bylo jméno notebook synonymem pro nevzhledný černý vrzavý plastik. Stejně tak je s podivem, že to musí být výrobce operačního systému, koho napadne představit hezky vypadající desktopový počítač, když iMac je na trhu velmi dlouho a jeho koncept je úspěšný.
