Záměrně jsem se v předchozím článku vyhnul tomu, abych řekl svůj názor, jak autorskoprávní systém změnit. Zajímaly mne prvosignální reflexy a chtěl jsem také pouze rekapitulovat stávající stav. Jak se dalo očekávat, řada lidí měla oči podlité krví a zatemnilo jim to úsudek při přemýšlení, nebo do něj zatahovali argumenty marginálního významu, ale to bylo očekávatelné, očekávané a asi i nepodstatné.
Řešení, dle mého soudu, je v oblasti audiovizuálních děl vcelku jednoduché v návrhu, vcelku složité v prosazení:
- zkrátit lhůtu ochrany digitálně replikovatelných děl ze stávajících 50/70 let na půl roku od zveřejnění.
- po uplynutí této lhůty uplatňovat systém "přiznávat autorství, zvážit rozumnou odměnu v případě komerčního užití díla".
Ostatně, o tom, že by mělo odpadnout přiznávání autorství, tedy nárok na to, že u díla je jméno jeho původního autora případně autorů, z nichž dílo citelně čerpalo a citovalo, o tom řeč nebyla.
Stojí možná za zmínku, že k tomuto návrhu jsem se nedopracoval sám, ale v rámci mezinárodní lobby skupiny, v níž působím přes deset let s naší vizí řešení autorskoprávních problémů. A vlastní zkušenost? Své knihy (tedy vydané pod mým vlastním i jiným jménem) dávám na internet volně k dispozici kromě jedné, kde s tím byl nějaký problém u vydavatele a druhé, vydané ještě před rozmachem internetu. Všechna svá díla zveřejňuji pod obdobnou CC licencí. Zatím nepozoruju, že by mi to finančně uškodilo.
Jiné odargumentované návrhy a slušně vedenou argumentaci uvítám a pokud nás po deseti letech donutí změnit názor, rádi vám i přiznáme autorství…
