Jsou bankovní ústavy, kterým nerozumím. Italskému majiteli se podařilo proměnit Živnostenskou banku ze sympatického ústavu na něco, co nechápu. Tento týden má Žiba dva zářezy.
Ponejprv se Dita rozhodla, že si instaluje e-banking Žiba na notebook, protože jsme rozebrali velký počítač a odpojili jej od sítě. Instalace elektronického bankovnictví Žiba ale není věc, kterou by Dita sama zvládala v pohodě, má ostatně jen dvě vysoké školy a to evidentně nestačí. Nastoupil jsem já, místo vysokoškolského rozumu jsem se pokusil aplikovat hrubé násilí a nakonec jsme se pro jistotu shodli, že účet v Živnostenské bance zrušíme. Bude nás to stát méně nervů a nerozšlapu při tom notebook. Proč podporovat službu, která evidentně je jen proto jen že je. Naopak Spořitelna, pro kterou jsem od roku 1991 neměl dobrého slova, se překvapivě snaží.
Dneska přihodil další argument, proč je čas Živnobance udělat pápá, PavelS. To když nadhodil, že mu právě nabídli změnu roční fixní hypotéční sazby u jeho úvěru na 4,6%. Namítl, že na webu nabízejí 2,6% a že by se mu ty dvě procenta docela hodily, ale buďto nebyl dost asertivní (což u něj nepředpokládám), nebo to prostě nebylo ve schopnostech banky. Skončil na slevě na 4,1%. A to platí úvěr pět let přesně na čas, ne že by se mu mstili za laxní přístup ke splácení. Zřejmě se tu ctí heslo „nejprve nalákat, pak oškubat“. Aby to bylo ještě veselejší, Pavla těch pět let drželi na úrokové míře 9,1%, kterou řada jiných bank svým klientům dobrovolně snížila.
Je čas udělat pápá. Ona i hypotéka se dá přenést jinam...
