Minulou sobotu vyšel v Blesku článek věnovaný údajnému výroku Jaromíra Petelíka, v němž hlásal věšení pravičáků a vyvlastňování. Zastupitel Prahy 8 Jaromír Petelík je komunista a Blesk si na jeho orientaci i facebookovém výroku smlsnul sérií článků. Jenže se záhy ukázalo, že celá záležitost má háček: Petelík velmi pravděpodobně nikdy kritizovaný výrok na Facebook nenapsal a veřejně se od něj distancoval.
Až sem byla událost běžným mediálním přešlapem, jakých se udá za rok celá řada a které přejdou bez povšimnutí. Jenže Blesk se do téhle chvíle ve věci angažoval velmi intenzivně, rozvířil vody, pranýřoval, zveřejňoval informace o trestních oznámeních a názorech oponentů. Petelíkovi velmi podstatně zkomplikoval pracovní kariéru. Bylo zajímavé sledovat, co Blesk udělá poté, co se ukázalo být spíše jisté, než jen pravděpodobné, že nejde o Petelíkův výrok, ale o podvrh.
Tady malá vsuvka. Když v průběhu letošního roku Mediář publikoval rozhovor Petra Kočího (mého bývalého kolegy z Lupy) se šéfredaktorem Blesku Pavlem Šafrem, zaklínal se P. Šafr seriosností svého média. Již tehdy to budilo spíše úsměv, ale tehdy jsem si říkal, že opravdu mohu mít předsudky a že bude zajímavé sledovat, co se stane, až se "něco stane". A nyní je dobrá chvíle Šafrem předkládnou teorii o seriosnosti Blesku ověřit.
Poslal jsem tedy počátkem týdne dotazy jak Pavlu Šafrovi, tak Jiřímu Fabianovi, vedoucímu zpravodajství Blesku a (pravděpodobně, nikdy nepotvrdil, ale zkratka pod článkem tomu nasvědčuje) autorovi jednoho z velmi ostře Petelíka napadajícího článku. Šlo mi o to zjistit, jakým způsobem redakce prověřovala autenticitu zprávy, jakým způsobem ji ověřovala a jakou formou poskytla prostor pro vyjádření Petelíkovi. A také, jak se hodlá postavit k situaci nyní, když už je zřejmé, že naletěla na kachnu.
Pavel Šafr neodpověděl, Jiří Fabián v první emailu zřejmě dostal dojem, že mu píše ten, kdo mu tu kachnu podhodil a následně se odmítl k čemukoliv vyjadřovat s tím, že redakce se dohodla nekomentovat to.
Pokud si zrekapitulujeme dostupná fakta, ukazuje se, že kdosi poslal otisk obrazovky do redakce Blesku s inkriminovaným výrokem. Redakce Blesku si měla autenticitu výroku ověřit, jenže to zjevně neudělala, pravděpodobně proto, že jí k tomu chyběly znalosti. Rozhodla se považovat (proti všem zákonům logiky a novinářským pravidlům) anonymní zdroj za důvěryhodný, obrázek za autentický a Petelíka veřejně sejmout, aniž by mu dala příležitost se k tomu vyjádřit. Výmluvou je, že v tu dobu byl Petelík v zahraničí a nedostupný.
Faktem ale je, že Petelík byl sice nedostupný, ale šlo o něco, u čeho nehrozilo zprodlení v jakémkoliv vyjma redakčního zájmu. Petelík není ministr vnitra a netvrdil, že jde věšet hned - odložením vydání zprávy o pár dní, než se podaří jej zkontaktovat a výrok autorizovat, nemohlo ohrozit ani demokracii, ani obyvatelstvo. Proč měla redakce výrok autorizovat? Protože nedošel důvěryhodným kanálem (například nebyl řečen osobně či jej neslyšel někdo, o jehož tvrzení se lze opřít) a nebylo možné jistě tvrdit, že jej skutečně publikoval on. Připomínám, že v pondělí poté měl Petelík na Facebooku několik totožných profilů, které vypadaly autenticky, takže ani při pohledu na Facebookovou stránku nebylo možné stoprocentně spojit stránku s dotyčnou osobou. Dnes se počet petelíkovských profilů na Facebooku smrskl, protože byly smazány, ale je zřejmé, že si řada lidí vyzkoušela, jak snadné je podvrh vytvořit. Příliš snadné.
Silným argumentem proti tezi, že šlo o výrok autentický, je nejenom administrační tužka na screenshotu (upozornil M. Zlatkovský), která značí, že jej pořídil autor výroku (a tedy že do Blesku se sám nabonzoval Petelík, či spíše někdo, kdo screenshot podvrhl). Prošel jsem monitorovací nástroj Radian, který díky dohodě s FB monitoruje veřejný provoz profilů a velmi rychle (v řádu minut) zachytí všechny zprávy. Nezachytil ji (zachytil jen přepisy na jiných profilech mnohem později). Je tedy pravděpodobné, že veřejně se na profil nikdy nedostala, nebo byla záhy smazána, tedy, že šlo jen o kompromitační materiál. Kromě toho není potvrzeno, že by někdo viděl tuto zprávu skutečně na skutečném profilu Petelíka, k dispozici je jen onen screenshot.
Už krátké Googlování a práce s Facebookem umožnila výrok připisovaný Petelíkovi ztotožnit mnohem spíše s Daliborem Špidlou. Tolik práce si ale nikdo v žádné redakci, přes kterou se fáma šířila, nedal. Další prokazování nyní nechme stranou, shrnout můžeme tak, že je nyní mnohem pravděpodobnější, že Blesk (a další) naletěl na fámu, než že šlo o výrok, který Petelík opravdu dal na svoji zeď na Facebooku. Nechci také spekulovat o tom, kdo tak učinil a proč, to není pro pozici Blesku nyní podstatné.
Podstatné je, že redakce měla od prvního okamžiku chápat, že jde o podezřelou záležitost. Prostředník nebyl spolehlivý, zdroj nebyl ověřitelný, údajný autor výroku nebyl k zastižení. Přesto Blesk reagoval okamžitě a údajného autora výroku veřejně, brutálně a záštiplně dehonestoval, aniž by mu dal možnost se bránit a aniž by existovalo riziko zprodlení.
Následně, když se ukázalo, že jde o kachnu, se Blesk ani neomluvil, nesnažil se situaci napravit, jen postupem času zjemnil rétoriku a začal psát o "údajných výrocích" - to v momentě, kdy i ostatní média už neměla příliš pochyb o tom, že jde o podvrh.
Sečteno a podtrženo: Blesk naprosto selhal. Nejenom, že redakce nemá žádný spolehlivý mechanismus na ověřování jí vydávaných zpráv, nemá ale ani dostatel morální zodpovědnosti a slušnosti, za své chyby se omluvit. Blesk se v kritické chvíli ukázal být pouhým bulvárem, který snadno naletěl na málo rafinovaný podvrh a jeho redakce se rozhodla přejít zničení pověsti člověka mlčením. Potvrdilo se tak jen to, co kritici Blesku a Pavlu Šafrovi připisovali: bulvár bez cti, věrohodnosti a slušnosti. Nyní na tuto hromadu přibyl i autor článku, zatím anonymní.
PS: A protože v českém Ringieru to nikdo řešit nechce, rozhodl jsem se využít dávných kontaktů a všechny podklady přeložit a poslat jinému Ringierovi. Michaelu. Možná by mohl vědět, jak to jeho místní pobočka vede a jsem si skoro jistý, že takové detaily, jako že jeho média někdo používá k nepodloženému napadání politiků, se k němu jinou cestou nedostávají. Snad si to alespoň se zájmem přečte.
K tématu rovněž podotýká Michal Bláha, že to na pikaču bylo i jinde, nejen Blesk.
